Bylo to pro nás velké rozhodování, zda Hopsalku pustit ven, nebo ji držet doma. Na veterině nám řekli, že je to jen na nás, že bude samozřejmě hendikepovaná, ale pokud se uvnitř necítí dobře, tak by ji pustili. Tak jsme se rozhodli to risknout, pustili ji ven a báli jsme se, že přijde kdo ví kdy. Místo toho jsme ji měli do dvou hodin zas doma. 🙂 Nafoukalo jí trochu do kožichu, zjistila, že misky se samy plní jen u nás, tak se vrátila. Strašně nás to těší, že nám důvěřuje a že nám nemá za zlé, když jsme ji těch několik týdnů drželi pod zámkem. Teď chodí průběžně ven a dovnitř, jak se jí chce. Jen když nejsme doma, mám pořád dilema trochu, zda ji zamknout uvnitř, nebo nechat lítat venku. Pořád se děsím, že ji něco zajede. Máme o ni stále velký strach. Ale zároveň jsme si uvědomili, že venku bude mít ty nejlepší podmínky k celkové rehabilitaci a že ji to zocelí. Když ji nechám na noc venku, vždy mi srdce radostně poskočí, když vidím ráno za dveřmi černobílý poskakující stín. Máme ji tak rádi. Pořád jí domlouváme, aby nechodila na silnici a neválela se po ní. Snad se už poučila a bude víc dávat pozor. Včera mi asistovala při výrobě podzimní výzdoby na hřbitov. Bylo krásně teplo, i když mžilo, tak jsem ji nechala lítat venku. Ocásek už zvedne do vodorovné polohy a to je velký úspěch!
