Teď o víkendu jsme byli na návštěvě rodiny od mého milého ve Znojmě. Viděli jsme se zatím jen párkrát, bohužel to máme od sebe pořádnou štreku, ale když už se sejdeme, tak to setkání stojí za to. Poprvé jsme je byli navštívit v jejich novém domečku. Bylo to krátké, ale měli jsme velké štěstí na počasí. Mnoho lidí mi tvrdí, že to byl poslední hezký víkend, že už teď bude jen a jen zima. Cesta byla dlouhá, ale navzdory únavě jsme se snažili co nejvíc si ten pobyt užít. Naše malá cácorka se seznámila se všemi zvířátky, které doma chovají. Psa Westíka se nejdřív bála, ale druhý den už se na něj smála a nevadilo jí, když kolem ní chodil a dokonce si ho pohladila.
Pohladila jsem si také dvě kočičky. Tohle je Múrinka, která mi připomínala naši Rozárku. Především měla podobný ocásek i kukuč jako Róza. Navíc mě při hlazení sekla, což taky byl dost častý jev u Rózy. Nebyla zas tako „náručová“, ale to neznamenalo, že by se nás lidí bála. Naopak.
Tohle je kocourek Mikešek, seznamte se. Mikešek je napůl domácí, napůl venkovní. V každém patře uvnitř domu má svou misečku. Je umazlený a válí se v hlíně a má potom špinavý kožíšek jako naše Hopsalka.
No a ovečky nás taky několikrát pozdravily. Můj nedostižný sen.. aspoň jsem poznala, co to všechno obnáší mít doma ovce. Mají čtyři, dvě bílé a dvě černé.
Druhý den jsem jim nesla zbytky jablíček a hned se ke mně přihnaly. Ale moc o jablíčka zájem nejevily. Asi mají nejraději travičku. Ty bílé ovce byly zvědavé a přátelské, ty černé byly víc plaché. Bydlí tu také kratší dobu, tak asi nejsou na lidi tolik zvyklé.
Ovečky mají krásný výhled na Loučský klášter. Vlastně z celé zahrady je parádní výhled nejen na klášter, ale i na celé Znojmo.
Zašli jsme pěšky do centra, s kočárkem to nebylo tak jednoduché, ale naštěstí jsem měla s sebou chlapské pomocníky. Bylo to vždycky z kopečka, a pak do kopečka. Znojemské vinobraní jsme o týden prošvihli, a tak ve městě nebyla skoro ani noha. Jen jednu svatbu jsme potkali nahoře u kostela.
Měla jsem chuť hupsnout do Dyje, ale bohužel jsme neměli plavky a ani čas. Letos jsem se nikde v přírodě vlastně ani nekoupala. Dyje je fajn i pro vodáky, není tak profláklá, je pohodová, jen je prý fajn ji jet na začátku léta, kdy je víc vody. Pak už to tolik neteče a člověk se nadře s pádlováním.
Vinici tu má každý přímo na zahradě. Naši hostitelé zatím mají jen původní hlavy asi o třech řadách, takže víno zatím nedělají, ale chtěli by si zasadit novou vinnou révu, protože víno prostě k tomu místu patří.
Ochutnala jsem ty hrozny a byly krásně slaďoučké. 🙂
V neděli jsme zašli do Znovína na burčák. V parném dnu to bylo úžasné osvěžení. Podívali jsme se i do sklepů a do části Louckého kláštera. Byl s námi i Westík, ale ten se uvnitř bál, tak zůstal venku.
Inu ve Znojmě je krásně, v příštím životě bych tu chtěla bydlet. Ale je to i naší rodinou, kterou na Moravě máme, jejich suchým moravským humorem. Tak nějak mi tu s nimi bylo fajn a po dlouhé době jsme se dokázali aspoň na chviličku uvolnit a zasmát.