Dneska jsme zažili velké překvapení. Ráno jako každý den seděla za našimi dveřmi Hopsalka. Pustili jsme ji dovnitř, hupsla hned do připravené náruče. Jenže co to? Za zavřenými dveřmi zase někdo seděl. Že by druhá Hopsalka? To není možné! A tak jsme je opět otevřely. Seděl za nimi tento kocourek. Trochu odskočil dozadu, byl zezačátku plachý, ale můj milý ho lákal k sobě. Za chvíli byla ruka v rukávě. Kocourek se nechal hladit a drbat. Jako by sem chodil odjakživa. Třeba je to Hopsalky nápadník. Nebo jen kamarád. Řekla mu: „Hele, tady mi občas něco přistane do misky, pojď za mnou, třeba taky něco dostaneš.“ Samozřejmě, že slídili oba dva kolem prázdné hodovní tabule. A tak jsme jim tam něco přihodili. 😀 Všimněte si, jakou má kocourek velkou hlavu. Připomíná mi svými tvářemi křečka. Také nás zaujaly bílé ponožky na všech čtyřech tlapkách. Začali jsme mu říkat kocour Jirka.
