Už je to víc jak týden, co jsme se vydali na další společný keškovací výlet. Keškovat chodím i sama, ale lovím pouze tradiční krabky, kde nemusíte luštit žádné šifry, počítat větve na stromě a řešit podobné ztřeštěnosti. Přijela k nám na návštěvu zkušená kešařka Katka. Zažili jsme s ní už noční odlov před asi čtyřmi měsíci. Moc se nám to líbilo, a tak jsme si to chtěli zopakovat. Tentokrát jsme vybrali keš pro denní odlov blízko našeho bydliště, která měla čtyři stanoviště. Kačka onu keš ještě nelovila, a tak to i pro ni bylo něco nového. Znala pouze jiné keše od stejného autora.
Zaparkovali jsme auto poblíž jednoho statku a já dostala do ruky GPSku. Asi jsem si kešku předtím ne úplně podrobně pročetla, protože mě překvapilo, že má Kačka napsané souřadnice všech stanovišť kromě toho posledního. Na prvních třech stanovištích jsme se měli dozvědět indicie, které nás dovedou do cíle. Minuli jsme hezkou osadu s roubenkami a zapluli jsme do skalního města. Někdy nám dalo hledání pěkně zabrat, ale většinou jsme se tak zapovídali, že jsme skoro zapomněli, že něco hledáme. Občas to bylo mírné horolezectví. Do některých škvír jsme se bohužel (nebo bohudík) nevešli. 😀
Skoro pokaždé byla keš schovaná v nějaké skalní dutině, nebo noře. Jednou se člověk musel celý natáhnout na zem a strčit hlavu dovnitř, aby keš mohl vylovit. Naštěstí jsme na to měli speciálně vyškoleného člověka. ,-) Jedno místo mi připomínalo šibeniční vrch. I ta atmosféra tomu odpovídala, zamračené nebe, stromy bez listí.. Naším úkolem bylo skládat pokaždé jinak rozřezané obrázky. Zdálo se to jednoduché, ale opak byl pravdou.
Tak jsme se zapovídali, že jsme zjistili, že máme asi někde chybu. Cílové souřadnice nás vedly zpátky mezi roubenky. Hledali jsme tedy tam, ale tušili jsme, že jsme na špatném místě. Louka před roubenkami byla posekaná a uprostřed stál křížek a poblíž něho hrob. Někdo tu pohřbil svého pejska. Měl tu dokonce jeho staré obojky. Chodili jsme nejspíš někomu po pozemku.
Někde se musela stát chyba. Kačka pořád říkala, že to ona udělala chybu při přepisvání indicií. Že jsme tolik povídali, a tak se díky nepozornosti spletla. Na hledání keší odznova a kontrolování všeho nám už ale nezbyl čas. Už tak jsme s tím strávili skoro 3 hodiny. A tak jsme odjeli domů s nepořízenou. Ale řekli jsme si, že důležité si to keškování užít a je dobře, že jsme poznali další nové místo. Dali jsme si aspoň jako bolestné pití „granát“. Třeba se sem ještě někdy vrátíme a finální keš najdeme.
Nedalo nám to ani večer. Přemýšleli jsme ještě v posteli, kde jsme mohli udělat chybu. Kačka říkala, že si vždy všechny indicie fotí, ale teď byla s námi, tak jí to nepřipadalo nezbytné. Já jsem si indicie nefotila, ale dělala jsem obrázky složených skládaček. A tak nás napadlo, co když jsme ty skládačky nesložili dobře? Hned další den jsem se mrkla na ty fotky, které jsem pořídila. A ouha! Opravdu jsme udělali v jedné skládačce chybu. A nebyla to Zima, v které jsme si byli pořád tak nejistí. Kostku jsme špatně přiřadili už v Létu. Léto bylo zákeřné.
Třeba se sem někdy vrátíme a pokusíme se najít znovu ono Léto a následně finální keš. A nebo taky vyrazíme na úplně jiný poklad. Vždyť keší je všude spousta. 🙂