Ralsko! Tolik jsem o něm četla a ještě nikdy v něm nebyla. Někdo ho nesnáší, někdo miluje. V neděli jsme se tedy rozhodli zjistit, jak to tam ve skutečnosti tedy vypadá. A musím říct, že jsme s mým milým byli okouzleni.
Původně jsem chtěla dojít až do Stráže pod Ralskem, kde bychom se mohli i vykoupat, ale to bychom museli vyrazit už brzy ráno. Hodně bychom si zašli, kolem Stráže je totiž zakázaný prostor, kam se nesmí, takže bychom ho museli celý obcházet. Nakonec jsme si řekli, že si Stráž pod Ralskem necháme na jindy, je tu ostatně i pěkný zámek, na který bychom se chtěli podívat. Nutno dodat, že jsem měla předtím v sobotu náročný běh…to jsem ani netušila, že pak po výletu v pondělí a v úterý půjdu taky běhat. Takže jsem měla za poslední dny pořádnou dávku pohybu. XD
Auto jsme zaparkovali ve Vranově u začátku turistické cesty. Vydali jsme se na Vranovský hrádek, ze kterého nic moc nezbylo, přes nádhernou Juliinu vyhlídku až na zříceninu hradu Ralsko. Šlo se hodně do kopce, bylo vedro, takže jsme se celkem zpotili, ale výhled jsme měli z hradu nádherný. Přímo naproti nám se třpytil Ještěd. Vzdušnou čarou byl od nás fakt kousíček. Prošmejdili jsme hrad ze všech stran, i když do jednoho výklenku jsme radši nelezli, dali si tu svačinu, pozdravili vzácného motýla a začali jsme klesat zase dolů směrem na Noviny pod Ralskem. Zde byl ráj na zemi. A to doslova! Nikde ani živáčka, jen borovice, lesní cesta a obrovské pole vlnící se ve větru. Když jsem spatřila uprostřed pole tajuplnou skálu, připadala jsem si jak v nějakém snu. 🙂 Na mapě jsou vyznačené řopíky, ale my jsme žádné nezahlédli, až na zpáteční cestě.
Došli jsme až ke skalní průrvě na řece Ploučnici. To je hodně známé místo pro vodáky, my však nezahlédli ani jednu loď. Zato spousta lidí se tu drápala na skálu, a pak z ní skákala dolů. Někteří prošli skrz celou průrvu z druhé strany. Já si říkala, že bych do toho šla taky, ale asi někdy jindy. Tohle místo je už profláklé, každý si sem dojede autem, nebo na kole. Určitě má taky své kouzlo, ale teprve až všichni odjedou. Ploučnice mi připadala navíc dost špinavá, takže jsme se ani nevykoupali. Projet ten tunel na lodi musí být ale dobrodrůžo. Jen si myslím, že uvnitř tunelu se pádlovat moc nedá. Osvěžili jsme se tu třemi kofolami a trochu si odpočinuli. Zde jsme se rozhodli, že dál už pokračovat nebudeme a půjdeme po modré zpět. Předtím jsme se však ještě mrkli na průrvu z druhé strany. Člověk musí dávat pozor, aby někam nespadnul. Muselo dát šílenou práci něco takového vykutat…. Přináším vám fotky včetně mapy s trasou, kudy jsme šli. Mně se nejvíc určitě líbilo na tom vlnitém poli, když jsme sešli z Ralska dolů.
Vranovský hrádek se ukrývá uvnitř na té skále. Moc z něj tedy ale nezbylo. Je vidět jen slabě původní půdorys.
cestou k Jullině vyhlídce
Juliina vyhlídka, která se spíš jevila jako původní hrádek. Kdo ví, kde hrad vlastně tehdá doopravdy stál..
Tady by se tábořilo jedna báseň.
Obří dutý kmen mi vzdáleně připomínal sekvoje.
podhradí hradu Ralsko (-:
Tady se toho dochovalo mnohem víc než na Vranově.
V dáli je vidět Ještěd. Foťák bohužel moc neostřil, ale naše zraky ho viděly jasně. 😀
krásná zříceninka
výhled na Stráž pod Ralskem
Na té fotce to tak nevynikne, ale strašně se mi líbily ty kopce jak jdou za sebou.
Jenom se ponořit do toho moře obilí…
Tohle je Ploučnice! Neumím si představit, jak tudy jede někdo na lodi.
klikatící se Ploučnice před průrvou
průrva
Když davy odešly, podařilo se mi udělat pár fotek…
zajímavá značka 😀
domy v Novinách pod Ralskem
Až „tam“ jsme byli! Nezdá se to, ale nahoru k hradu Ralsko je to pěkný výšlap. .-)
Tak brzy zas na viděnou, Ralsko!