Jelikož je tento týden D. zaneprázdněná a nemá na běhání čas, nedá se nic dělat, ale musím vyrazit sama. Místo běhu jsem zvolila kolo. Musím trochu trénovat, neb nás čeká celý týden v sedle. Z kopečka se jede jedna báseň, miluju ten vánek ve vlasech. Do kopce je to už horší. A to jsem bez zátěže. Když mi to však ani na rovince nejde, zjišťuju, že se mi nějak pootočila brzda na zadním kole a že trochu drhne. Takže zátež nakonec je, ale nechtěná. 😀
Vrátenskou horu máme na dohled, je to od nás asi 10 kilometrů. Ještě nikdy jsem se ale nebyla podívat k rozhledně. Myslela jsem si, že obec Vrátno leží hned pod kopcem, ale Vrátno je od něj celkem dost daleko. Nejblíž je vesnice Libovice. A tak vyrážím před Mšeno, kde jsem chtěla něco nakoupit, ale zapomněla jsem si roušku, rovnou do Libovic. Potím se, šlapu jak divá a někdy odpočívám. Využívám odpočinek třeba na prohlídku mini hřbitova, který patří pod Nosálov. Je tu ještě spousta místa. Mají tu především novější hroby.
Na cestě k rozhledně je i toto odpočinkové místo. Kousek za ním stojí parkoviště. Žádné autzo zde nebylo, rozhledna bohužel měla už zavřeno. Je otevřená v létě každý den do 17:30. Já tu byla tak v 18:15. Inu když pracuji do 17 hodin, nedá se to stíhat. Leda možná autem, ale to bych z toho neměla tak velký zážitek jako na kole. O sportu ani nemluvě. Parkoviště je totiž od rozhledny vzdálené asi jen 400 metrů.
Rozhledna má krásný trojúhelníkovitý tvar. Přečetla jsem si něco o historii. Původně zde stávala dřevěná rozhledna, která prý dřív sloužila hasičům na rovnání hadic. Vlastně mě ani tolik nemrzelo, že byla vyhlídka zavřená, neb se na ní smělo zase jen s rouškou, kterou jsem s sebou neměla. Určitě se sem ještě podívám se svými blízkými. Dočetla jsem se, že se asi čtyřikrát v létě otevírá rozhledna v noci. Jeden z termínů byl 15. sprna, tak pevně věřím, že nám vyjde i ten noční výstup. To musí mít zas úplně jiné kouzlo.
Samozřejmě jsem se podívala, jestli jsou poblíž nějaké kešky. Objevila jsem hned tři. První vedle rozhledny, obsah krabky byl nechutně vlhký a ulepený.
Nahoru na rozhlednu jsem se nedostala, a tak mi udělal radost i výhled cestou dolů z kopce. V popředí je Bezděz, vzadu byla vidět špička Ještědského vysílače.
Pod kopcem mě čekal druhý poklad. Tento byl už suchý a dobře schovaný.
Zpátky jsem se vracela jinou cestou. Chtěla jsem se podívat do Nosálova, kde jsou krásné roubenky. Pan messenger bydlí fakt stylově. ,-)
Poblíž roubenek jsem odlovila třetí keš. Nedaleko měli dokonce otevřenou hospodu a bylo v ní celkem dost lidí. To se jen tak nevidí během všedního dne..
Ta brána mi k tomuto domu nějak moc nepasuje.. je asi moc masivní a moc veliká. Zaclání roubenku. Jinak se mi ostatní chalupy moc líbily.
Slepice mířily k napajedlu. Po tomto setkání už chápu, proč se říká „zvědavý jak slepice“. 🙂
Už ne tak šetrně opravené chalupy.
Rybník poněkud vyschnul. Kapli Nejsvětější Trojice tu mají ale krásně opravenou.
Přes Lobeč, kde jsem se ani nezastavovala, jsem to vzala pořád do kopce na Skramouš, Vrátno a finální výšlap na Mšeno. Vrátenská hora byla pořád na dohled.
S přestávkami, keškováním a focením mi to trvalo 3 hodiny, ale i tak to myslím byl celkem dobrý výkon. Když vezmu fakt, že jsem jela s tou drhnoucí brzdou. Každopádně moje kolo potřebuje urgentně servis. To bych se jinak se zátěží celý týden pěkně nadřela. (-: