Člověk přejede hranice a už je to trochu jiné. Už mu servírují exotické pokrmy, které by ve své domovině jen tak nesehnal. Například toto jídlo se jmenovalo kroketky s borščem, ale v německém překladu stálo, že to jsou palačinky. Tak jsem byla napnutá, co mi přinesou. Obojí nakonec byla pravda. Byly to palačinky plněné masem a sýrem a to celé osmažili v těstíčku jako kroketky. Přemýšlela jsem, jestli se to celé má máčet v tom červeném nálevu, ale nakonec jsem ho vypila zvlášť jako čaj. Byl to borščový vývar s kořením.
Můj milý si dal poloviční! porci bramboráku, řepa tu taky nechyběla a k tomu dostal navrch ještě smetanu. Pěkně jsme se nasytili.
O lázních v Cieplicích jsem ještě do loňska nikdy neslyšela. Přitom si myslím, že mají veliký potenciál. Možná je fajn, že to tu není tak profláklé, že sem sem ještě nedostal masový turismus. Pršelo. I tak jsme se ale procházeli po kolonádě mezi lázeňskými budovami. Některé byly v provozu i teď v zimě, jiné měly zavřeno. V létě tu je určitě větší šrumec.
Mají tu pěkný velký park…nejspíš tu v těch korytech teče voda, teď je měli všechna vypuštěná.
Na šachy byla ten den celkem zima. 😀
Tady se chystala luxusní večeře… nahlédli jsme s mým milým totiž dovnitř.
Promenáda v Cieplicích zela prázdnotou, což mi velmi vyhovovalo.
Útulná kavárnička, která vybízí k návštěvě. My jsme zašli do podobné následující den v Jelení Hoře.
Evangelický kostel byl zavřený.
Hledali jsme celkem dlouho lázeňský dům, ale nakonec jsme ho našli.
Toto je ještě pobočka zdejší vysoké školy.
My jsme však zavítali dovnitř lázeňského domu, kde si každý mohl natočit zdejší léčivou vodu.
Voda je jen slabě mineralizovaná a měla vlažnou teplotu. Chutnala nám, tak jsme si ji natočili i do lahve.
Prodávají tu i klasická pítka a hrnečky s motivem Cieplic. U pítka se nachází sedačky, kde čekají pacienti na léčebné procedury. I takto v sobotu večer tu měli celkem rušno. Většina jich byla v teplácích a domácích oděvech, tak jsme si tu trochu připadali jak u někoho doma v obýváku.
Trocha černého humoru z místní nástěnky 😉
Vyšli jsme z lázeňského domu, pošli opět parkem a nedočkavě se vydali do termálních lázní, na které jsme se tolik těšili. Museli jsme čekat ve frontě, ale fakt to stálo za to. V sobotu tu bylo hodně lidí, potkali jsme spoustu Čechů, ale to nás neodradilo. Rozhodli jsme se i pro vstup do SPA, což bylo rozumné. Tam totiž směli lidi až od 16 let, takže tam bylo klidněji. Nejvíc se mi ze všechno líbily určitě venkovní bazény. Nahoru stoupá pára a vy sedíte v krásně teplé vodě. Jsou tu různé masážní trysky a chrliče, a pak taky hříbek, pod který se můžete postavit. Vlezli jsme i do vířivky, zkusili trychtýřovitý tobogán. Ten se mi líbil. Nebyl tak prudký jako je třeba v Liberci. Mají tu ještě druhý klasický tobogán, ale shodli jsme se s mým milým, že u výjezdu je hodně mělko. Můj milý se praštil do nohy a já kdybych na to mělko nebyla připravená, tak mám bouli také. Ve SPA jsme zkusili vířivku, pak mrazivou jeskyni a taky saunu. Stejně se mi ale nejvíc líbilo v tom venkovním bazénu. Mají tu vlastně dva, jeden menší, jeden větší. Ten větší s hříbkem je asi lepší, aspoň se tam lidi víc rozprostřou a není tam tolik namačkáno. Určitě jsme tu nebyli naposledy. Myslím, že se to fakt vyplatí. Vstupné je na to, kolik tu je všech různých atrakcí, fakt výhodné. Myslím, že u nás v Česku by tu cenu daleko víc napálili. A to nemluvím jen o termálech, stejné je to i v restauracích a kavárnách a taky v běžných supermarketech. Fotky z termálů mám také (naštěstí se mi nepodařilo utopit mobil), ale ty sem dávat nebudu, nemusí tu být vše, že? 🙂 Zážitky z našeho druhého dne napíšu zas příště.