V sobotu bylo krásně, a tak jsem věnovala čas úpravě zahrady. Snažila jsem se uklidit, co se dalo, seřezat polámanou okrasnou trávu, kterou vítr rozmetal až na silnici, a taky svázat tuji, což se mi bohužel nepodařilo, ale snad se na to brzy podíváme ve více lidech. Bohužel svázání poničených tují je nad schopnosti jedné osoby. Chce to minimálně dva lidi. Pak to chce ještě dobré štafle, či plošinu. Trochu se mi ulevilo, že nejsme zdaleka sami, komu zima poničila tuje. Na jaře bude nutná razantní úprava. Musíme jim také ulevit od starých jehliček, které pořád propadávají dovnitř. Kmeny a větve se tak namáhají, a pak se lámou, nebo se křiví. Taky jsem se snažila osekat jeden přerostlý keř, ale chce to víc tlaku na ten střihač, nebo pilku. Už se setmělo, tak jsem to nechala na jiný den, až na to budu vidět a budu mít víc síly.
Zbyla mi kupodivu i energie na běhání, tak jsem se vydala svou oblíbenou trasou na Újezd. Už jsem tudy dlouho neběžela, protože to tu je věčně rozbahněné. Ale zas tudy nikdo moc nechodí, jsem tu většinou sama a líbí se mi tu výhledy na pole. D. tentokrát měla jiný program, ale užila jsem si běh i o samotě. Spousta lidí říká, proč jsme si vybrali dům zrovna na takovém divném místě, které je už dál od Prahy… ale my to tu milujem. Právě proto, že tu je krajina ještě nezničená satelity bez života a všudypřítomným konzumem. Je tu spousta luk a polí, okolní vesnice se hodně zaměřují na zemědělství, najdete tu hodně roubenek a starých stavení. Když jsem běžela přes náves v Újezdě, vzpomněla jsem si na náš loňský zážitek loni v létě v noci, když jsme po náročném dni zajeli na náves k nádrži sloužící přes den jako koupaliště pro místní. Za svitu měsíce jsme se v ní vykoupali. Nevím, jestli nás někdo viděl, ale uprostřed návsi jsem se nikdy nikde nekoupala. Zajeli jsme pak na klidné místo, kde jsme se v klidu vyspali v našem autíčku. Už se těším, až se zase bude dát spát v autě. 🙂 Teď v zimě je nádrž skoro vypuštěná, ale každým rokem ji tu místní na začátku léta čistí, aby měli jejich děti o prázdninách koupání. Dají do ní modrou skalici, takže se voda nekazí a vydrží víc jak měsíc čistá. V naší vesnici máme sice klasický rybníček, kde se koupat fakt nedá (a ani vyčistit se nedá), ale do Újezda je to naštěstí jenom kousíček, takže na kole jste tam tak za 15 minut.
To jsem se zas rozepsala… vzpomínky na léto… ale teď trošku předbíhám, myslím, že u nás teprve pomalu začíná pučet jaro… nu pohlédněte sami..
