Minulou neděli jsme jeli na výlet do Roudnice. Všimli jsme si před pár lety, když jsme tudy náhodou projížděli přes most, že to je zajímavé město. Zdejší zámek patřící Lobkowitzům má otevřeno o víkendech i v zimě, a tak jsme toho využili a zarezervovali si jeho prohlídku. Vyšli jsme nejdříve na věž Hláska, která sloužila k tomu, aby tu strážný hlásil příjezdy do města. Bylo od ní krásně vidět na most přes Labe.
Pohled z věže Hláska na klášter augustiniánů, v dáli jsme viděli zasněžené Krušné hory.
Pohled z Hlásky směrem k zámku a na Labe.
novorenesanční dům U Zlatého prstenu
Věž Hláska z roku 1378 byla po požáru v 18. století rekonstruována.
Zámek je navzdory tomu, že v něm nic není, velmi zajímavý. Uvnitř se skrývá totiž románský hrad, který byl tím zámkem později obestavěn. Jsou to vlastně dvě stavby v jedné. Dosud se zachovaly čtyři kamenné věže. Mně se líbilo taky ve sklípku, kde jsme měli možnost ochutnat i místní roudnické víno. Měli tu pro nás hádanku- co je obří díra za zamřížovaným oknem… Byla to nejspíš nádrž na vodu. Dole jim tam ležel dokonce jeden kostlivec. Několik desítek let na zámku sídlila vojenská hudební konzervatoř. Snad i díky tomu se prostory moc nezničily. Všechny věci z původního vybavení se bohužel odnesly už během druhé světové války. Dochovaly se pouze malby v zámecké kapli… a to jen díky tomu, že strop byl dlouho zabedněný, avšak tak šikovně, že se malby nepoškodily. V dalších místnostech jsme si prohlídli výstavu o historii vojenské hudební školy. Prostory zámku si často pronajímají filmaři.
Po prohlídce jsme se vydali do zámeckého parku, kde jsme se pokoušeli ulovit kešku. Bohužel bezúspěšně… Naše kroky tedy zamířily ke krásné funkcionalistické Kratochvílově rozhledně z roku 1934.
I tady jsme měli výhled po okolních kopečcích a taky na nedaleké Litoměřice.
Nahoře mi rozhledna připomínala kajutu.
Zakladatel roudnické záložny Václav Kratochvíl. U příležitosti 60. výročí otevřené záložny byla postavena i tato krásná rozhledna.
A zde je vidět samotnou záložnu. Když si pomyslím, že my bydlíme vlastně taky v záložně, musím se pousmát. Nejde je vůbec srovnávat. .-)
V Zámecké restauraci jsme si dali malý obídek a vídeňskou kávu. 😛
Pak jsme se vydali hledat kešku na ocelový most, do kterého se můj milý tolik zamiloval. Mrzlo až praštilo, ale byli jsme tentokrát úspěšní.
Sluníčko zapadalo…
Nahlédli jsme i přes mříže do kostela u augustiniánského kláštera. Jeho prohlídku si necháme na někdy jindy. Překvapilo nás, že je kostel dost nakřivo, byl poničen bombardováním za 2. světové války.
Pramen železité rudné vody není pitný. Podle něho dostalo město název Roudnice. Vyvěrá přímo pod Chrámem Narození Panny Marie u augustiniánského kláštera. I zde jsme nalezli jednu makro kešku.
Roudnice mě mile překvapila, připadá mi možná trochu hezčí než Mělník. Panorama města nehyzdí ošklivé paneláky, jak je tomu částečně na Mělníku. S Litoměřicemi se to nedá asi úplně srovnávat, ty jsou větší a mají více kostelů a památek, ale i tak je to pěkné město s bohatou historií, do kterého se velmi ráda někdy podívám i v létě. Stálo by určitě za to vzít kolo a projet se z Mělníku přes Roudnici až do Litoměřic… nebo možná až do Ústí? To by nejspíš taky šlo. Řeka Labe nás už provází životem téměř 10 let, je to taková moje srdcovka.