Přináším fotky z mé cyklocesty, kterou jsem podnikla před osmi dny. To bylo ještě teploučko, sluníčko pražilo, proto jsem neváhala a přibalila jsem si do batohu ručník a plavky. Vzala jsem to prudkou Crhovou silnicí dolů a náramně jsem si užívala to svištění a vítr ve vlasech. Člověk tady ale musí být dost obezřetný, protože tu je spousta velkých zatáček, takže nevíte, kdo, nebo co, na vás vyletí. O:-)
Přes Kokořínský důl jsem dojela na Harasov, všechno se konečně zelenalo, stromy kvetly a díky všudypřítomným roubenkám jsem si připadala jako v pohádce. Nejdříve jsem si šla šáhnout, jak je voda studená a překvapilo mě, že to ujde. Několik dětí se cachtalo na břehu. a tak jsem neváhala a převlékla se do plavek. Ani jsem se nemusela osmělovat, prostě jsem šla. Byl to nezvyk udělat pár temp, jako bych dlouho nestála na lyžích a zkoušela jsem, zda to ještě umím. 😀 Taková úleva to pro mě byla, když jsem se celá potopila. Inu půl roku bez plavání, to je pro mě fakt obrovský trest. Plavala jsem asi deset minut. Trošku euforie pro mě. 🙂 Chvíli jsem odpočívala a zvažovala, jestli se ještě do vody vydat podruhé, ale nakonec jsem se převlékla a prošla jsem se podél rybníka ke skalnímu bytu.
Měla jsem v plánu ještě pěkných pár kilometrů, takže jsem pak raději odemkla kolo a šlapala dál do táhlého kopce na Nebužely. Zde se člověk celkem zapotí, ale pořád je to lepší než šlapat Crhovku do kopce. Tentokrát jsem nikam nezabočovala a jela jsem stále rovně až na Řepín. Ještě nikdy jsem tu nebyla. Zajímavá vesnice, která má spíš rysy města. Nejvíc mě tu okouzlil novogotický kostel a mateřská a základní škola stojící hned naproti kostelu. Zámek jsem zahlédla pouze z dálky, blíže se bohužel jít nedalo, protože je v soukromém vlastnictví a není přístupný. Škoda.
Po cyklostezce jsem jela kolem vodáren divočinou až k Zahájí. Cestou jsem potkala několik srnek, dravce, ale jinak nikde ani noha. Zaujal mě památníček věnovaný partyzánům, kteří tu zahynuli během nacistického přepadení. Skoro jsem si v tak mírumilovném prostředí nedokázala něco tak děsivého představit. Zahájí je konec světa a to doslova! I tady stojí nádherné roubenky. Čekalo mě pak ještě stoupání do Chorušic, pak jsem projela kolem obřího kravína a následovalo další stoupání v Chorouškách. To nejlepší na konec! Měla jsem dost. Vážně jsem si odvykla sedět na kole a bolela mě pěkně zadnice. 😀 Ale ujela jsem pěkných 31,5 kilometrů. Trasu jsem si měřila a mapku přikládám na konci tohoto článku. Můj milý říkal, že jsem měla skoro biatlon. Jen ten běh zrovna chyběl. Ale aspoň jsem si dala sladkou tečku na závěr, posilování na břicho. =)
v Kokořínském dole
koupačka na Harasově
skalní byt
bývalý prvorepublikový hotel je stále v žalostném stavu..
zámek Řepín
kostel Panny Marie Vítězné v Řepíně
základní a mateřská škola v Řepíně
ze zámeckého parku
cyklostezka do Zahájí
.. i zde se bojovalo
celková trasa
