Mám těžký úkol. Musím naplánovat dovolenou, na kterou možná neodjedeme. Ode dneška za 6 dní bychom totiž měli být úplně někde jinde.. hóódně daleko. Ale situace je nejistá, takže nevíme, zda vůbec odletíme. Všechno budu rezervovat až na poslední chvíli, ale přeci jen jsem se už začala dívat na to, jaké jsou možnosti ubytování, půjčení auta apod. . Čtu si postřehy od různých lidí, kteří měli to štěstí a podařilo se jim do oné země odletět. Moc si přeju, aby se to podařilo i nám, ale zároveň nesmím upadnout do podrobnějšího zkoumání destinace.. abych se nezačala těšit, protože když se člověk na něco začne těšit, na 99, 9 % mu to pak nevyjde.
Že jsou ale spontánní akce bez většího plánování ty nejlepší akce, to se mi už několikrát potvrdilo. Naposledy asi na konci září, kdy jsme s kamarádem podnikali výlety po severních Čechách. Při cestě do Benešova nad Ploučnicí jsme v dáli zahlédli kostel s modrou věží. Zaujal nás natolik, že jsme se sem druhý den jeli podívat. O poutním kostelu Panny Marie jsem dosud ještě neslyšela. Je to zvláštní, protože třeba Svatý Hostýn zná každý. Areál je to obrovský, přečetli jsme si, že se momentálně celý opravuje. Nicméně již je možné nahlédnout přes mříž dovnitř do kostela. Když jsme tu zrovna byli, někdo hrál uvnitř krásně na varhany. Jinak nikde nebyla ani noha. Užívala jsem si tu chvíli zastavení, zasnila jsem se tak, že jsem zjistila, až když mi zazvonil mobil, že můj kamarád s taťkou už dávno šli zpět k autu.
Je to moc pěkné místo, ráda bych sem vzala někdy i svého milého. Je až k neuvěření, že tento kostel máme hned za humny a přitom jsme o něm vůbec nevěděli.