Včera jsme vyrazili na výlet s kamarádkou a jejím přítelem do Lužických hor. Sešli jsme se v Mladé Boleslavi a dále už pokračovali společně. Ještě nikdy jsem v Lužických horách nebyla, i když od nás nejsou vůbec daleko. Kamarád pro nás vymyslel trasu, kterou šel už loni v létě. Tentokrát všechno vypadalo jinak než na fotkách, které nám cestou ukazoval. Doufali jsme, že bude ráno ještě nějaké místo na malém parkovišťátku. Měli jsme štěstí. Celkem měla naše trasa mít 15 kilometrů, ale trošku jsme si zašli. To nám ale vůbec nevadilo, protože jsme měli dost času. Není divu, když jsme vstávali ráno hodně brzy. Aspoň na neděli mi to připadalo hóóódně brzy. 🙂
Ale vyplatilo se to. Výlet jsme si užili, vystoupili jsme na nejeden vrchol. Přináším pár fotek z první části trasy, kdy jsme se vydali na Popovu skálu. Sice byla mlha a výhled téměř žádný, ale i tak to mělo pro nás zajímavou atmosféru. Putování v zimě je fajn. Krajina kolem nás vypadala jak v pohádce. Když jsem se bořila do sněhu, tak jsem se chytala okolních větví stromů a měla jsem sníh až za krkem.:-D
Lidí jsme potkali pramálo, což bylo fajn. Měli jsme s sebou svačinu na celý den, ale oběd jsme si dali až v druhé půlce cesty, když jsme byli už pár kilometrů před parkovištěm. Schody na vyhlídku na Popově skále dost klouzaly, ale i tak jsme se vyškrábali nahoru. Zábradlí bylo celé zmrzlé. Cestou zpátky k turistické trase našel můj milý ve sněhu rukavici. Bylo podivuhodné, že ta rukavice měla úplně stejný vzor a materiál jako ty, které měl zrovna na sobě. To je ale obrovská náhoda. Většinou se na cestách stane člověku opak… že rukavice ztratí. Ale aby našel jejich třetí sestřičku? Tu rukavičku jsme nakonec nechali na místě, kde ležela. Třeba se pro ni ten, kdo ji ztratil, ještě někdy vrátí.
Toto je naše trasa, kterou jsme šli. O druhé části našeho výletu a o dalších pokladech, které jsme našli, napíšu příště. 🙂
