Původně jsem sem chtěla dát nejdříve Tajnou. Jenže dnes jsme vyrazili přes Tajnou ještě dál.. až na samotný konec světa- do Ostrého. Je to opravdu konec světa, protože silnice ve vesnici končí.
Přemluvila jsem svého milého, aby se převlékl do běžeckého a napumpoval mi moje kolo. Za ty dva měsíce se trochu pneumatiky vyfoukly. Vyrazili jsme tedy do mrazivé krajiny s cílem si zasportovat a hlavně poznat okolí.
Já jsem se se cestou ještě stavovala občas ulovit nějakou keš, ale pak jsem zjistila, že jich je tu tolik, že by mi to trvalo hodně dlouho všechny krabky najít. Mrzly mi taky dost ruce. A tak jsem ulovila jen první čtyři keše a zbytek si nechala na jindy. Chtěla jsem totiž poznat místo, kde se nachází naši vzdálenejší sousedé, totiž Ostrý.
I tady se nachází několik roubenek. Tato se nám velmi líbila.
Kaplička je hezky opravená, samozřejmě zamknutá. Aspoň, že je v dobrém stavu, to ta v Tajné je na tom daleko hůř.
Rybníček by potřeboval pořádně vyčistit.. našli jsme v něm tři vyfouklé míče.
Tento hostinec se nám velmi líbil, jako by se tu zastavil čas…
Obdivovali jsme i jeho dřevěné dveře.
Samota, kde byl dříve taktéž hostinec. V pozadí je vidět Bezděz.
Cestou z Ostrého jsme potkali naše známé sousedy, a tak jsme s nimi hodili řeč. Dozvěděli jsme se, že Ostrý má celkem 9 trvalých obyvatel. Hostinec, který býval přímo v Ostrém, si už nepamatují. Je zajímavé, že ve vesnici se žádné větší vozidlo nemá moc kde otočit. Prý si pamatují, jako omylem do obce zajely ruské tanky a zastavily se přímo před domem našich sousedů. Oni bydlí totiž úplně na konci vesnice. Dál už ty tanky nemohly. A tak musely všechny začít couvat. To prý bylo něco! Bylo těch vozidel asi 30.
Stejně tak omylem zajel do obce jednou autobus se zájezdem. Řidič se strašně divil, že tu cesta nikam dál nevede. Prý jel na Prahu. 😀
Cestou z Ostrého na Tajnou.
Sluníčko klame, mrzne až praští. Rovinka pro kolo je ale příjemná. 🙂
Tak zase někdy příště, na viděnou/na ježděnou!