Tak jsem včera byla donucena jet do Poděbrad. Můj milý tam měl práci, loupání kachliček, které jsme si chtěli následně odvézt domů. Já loupat kachličky neumím a ještě bych dostala vynadáno, že jsem je poškodila, takže jsem se rozhodla, že se tu trochu proběhnu. No a z trošky nakonec bylo 14 kilometrů. 😀 Na mapě to vypadalo jako malý okroužek, ale musím říct, že mi dal celkem zabrat. Sice se běží celou dobu po rovince, v tom vedru to však nebylo jednoduché. Čas jsem si neměřila, byly úseky, kdy jsem běžela rychleji, některé jsem zas hodně zpomalila. Začala jsem před polednem a doběhla kolem 14. hodiny. Nejlépe se mi běželo podél Labe, byla tu vyšlapaná cestička hned u řeky, takže žádná asfaltka. Navíc tam byl stín. Z Osečku to šlo hůř, protože se nedalo moc schovat před sluníčkem, ale cesta to byla naběhání taky pěkná. Líbila se mi kopretinová louka. Hlavně jsem nepotkala na trase skoro žádné lidi, což jsem moc uvítala. Nesnáším lidi. Kolonáda jich byla plná. Bylo by to tam i hezké bez nich. Ochutnala jsem nějaké prameny, většinou páchly po vajíčkách. K občerstvení během běhání však minerální prameny nedoporučuju, já se jednou té vody napila a nebylo mi z toho úplně dobře. Navíc už ta voda byla zteplalá. Ale v cíli, tedy u poděbradského jezera, jsem si dopřála pomerančovou limonádu a nakonec i koupání na nuda pláži. Inu jinde to nešlo bez plavek. Dobrý běh to byl, měla jsem obavy, že se někde ztratím, ale nakonec jsem se ani při tom běhu nemusela nikde zastavovat a dívat se do mapy.
