Minulé úterý jsme navštívili Mumlavský vodopád. Tentokrát jsme nepotřebovali ani přibližovadlo a vydali jsme se po Harrachově cestě lesem pěšky. Překvapilo mě, že cesta byla celkem krátká. Vodopády jsme navštívili už loni v prosinci a tehdá to mělo úplně jinou atmosféru. Šli jsme také jinou cestou, skrz Harrachov. Napadlo čertvě asi půl metru sněhu. Brodili jsme se sněhem k vodopádu a nikde nebyla ani noha. Na druhé straně řeky jsme viděli chatu, ve které svítilo malé světýlko. Takové světýlko naděje uprostřed temna a chladu.
Tentokrát jsme přišli směrem od oné chaty, u které byl otevřený bufet a krámek se suvenýry. Měli jsme čas, a tak jsme se stavili na dvě píva a báječně si popovídali. Lidí tu ale bylo jak smetí, hlavně starších turistů z Polska a Německa. Samozřejmě, že těsno bylo i u samotného vodopádu, ale když to porovnám s jinými davy, které jsem kdy zažila, tak tohle bylo nic. Jen ta atmosféra už nebyla taková jak v zimě, kdy jsme měli zamrzlý vodopád celý pro sebe, kdy poklidně padaly vločky a na všechno se v pozdním odpoledni pomalu snášela tma.
Udělala jsem i tak pár fotek bez lidí. Zaujala nás tato studánka, trefná parodie. Moc nás pobavila. 😀
Od Mumlavského vodopádu jsme zamířili k Rýžovišti a odtud nahoru k Mamutím můstkům. O tom napíšu ale až v další článku. 🙂