Stále nemám svůj počítač, ale podařilo se mi přihlásit se na jiného „dědečka“ a přetáhnout fotky z mobilu na exterák. Kochám se fotkami ze slunné Itálie a vzpomínám na náš výlet s posvátnou vděčností. Slíbila jsem, že sem přidám pár fotek z našeho odpoledne. Lodí jsme se přepravili z Riva del Garda do Limone Sul Garda, kde jsme chvilku pobyli. Mně zaujal na lodi krásný chlupatý pejsek, který se určitě musel v tom svém kožichu dost potit. Bylo mi ho líto. Ostatně i z nás celkem lil pot. Naštěstí kolem nás foukal aspoň při jízdě mírný vánek. Bavilo mě pozorovat lidi na windsurfech. Někteří byli šikovní a zkušení, jiní se to teprve učili. Pár z nich se podařilo najet na vln přímo za naší lodí a to bylo pak napínavé sledovat, jestli se jim podařil vyrovnat balanc, či nikoliv. Prošli jsme se uličkami, mrkli se do místního kostelíka a do infocentra a dali jsme si v místní restauraci drink a zmrzlinový pohár. Na větší jídlo jsme chtěli zajít až večer.
Moc se mi líbily malované dlaždičky s domovními čísly. 🙂 V Malcesine se též vyrábí limoncello stejně jako v Sorrentu, které jsme letos taky s mým milým navštívili. To je ale náhoda!
Kostel v Limone sul Garda
Nastoupili jsme opět na loď a čekala nás kratší plavba do městečka Malcesine. Dozvěděli jsme se, že jezerem procházela dříve hranice Rakouska-Uherska. Nyní stojí na místě, kde dřív byla hranice, v zemi červenobílá tyč. Je vidět i z jezera. Podél jezera vedla horami stará silnice, která však teď není v dobrém stavu. Postavili tu novou silnici pro auta, tu starou využívají snad jen cyklisti. Skrz hory tu vode spoustu tunelů.
Největší dominantou Malcesine je hrad Catello Scaligero. Nejlepší pohled na něj je podle mě právě od vody. My jsme nakonec dovnitř do hradu nešli, ale prohlédli jsme si ho aspoň zvenku. Všude kolem rostou citroníky.
Řekli jsme si, že se půjdeme vykoupat na nějakou místní pláž. Bylo obrovské vedro. Našli jsme malý kousek stínu, kam jsme si mohli dát věci. Já strávila ve vodě dohromady asi hodinu. To Kuba zůstal většinou na souši, hlídal věci a četl si. Zkoušela jsem se i potápět a zjistila jsem, že i tady žijí malé drobné rybky. Vyskytují se ale jen v určité hloubce. Voda byla křišťálově čistá. Vydala jsem se trochu dál od břehu a užívala jsem si pohled na hrad z vody. Bylo fajn, že tu nikde neměli bojky a člověk mohl plavat tak daleko, jak chtěl. Všimněte si těch vln! Myslím, že je ale udělala nějaká loď, takto velké po celou dobu určitě nebyly. Stejně mi to připomínalo moře.
Na závěr jsme zašli na nákup do supermarketu, kde jsme koupili pár dárků našim blízkým, a pak jsme se vydali na večeři. Restauraci, do které jsme původně chtěli jít, jsme museli oželet, protože byla beznadějně plná. Vybrali jsme si tedy jinou. Rozhodla jsem se dát si špagety s mořskými plody a Kuba si dal překládanou pizzu. Chutnalo to obojí báječně a já jsem se nasytila tak akorát. Kuba se trochu přejedl.
Po 21. hodině jsme měli sraz na zastávce, kam si pro nás přijel autobus. Připadalo mi to, jako bych prožila nejméně tři dny v jednom. Asi to bylo tím, že jsem tak brzy vstávala. Dívala jsem se u zastávky na inzeráty s nabídkami nemovitostí v této lokalitě a zjistila jsem, že tu stojí byty podobně jako v Praze. Jen si říkám, jestli tu je taky dost pracovních příležitostí. Doufám, že se k Lago di Garda podívám někdy i se svým milým…musíme si na to vynahradit víc dní… vždyť při tomto výletu jsme viděli ani ne čtvrtinu celého jezera!