Krásná je Neapol aneb jaká je realita

Zpívá se Krásná je Neapol… ale jsou to kecy. Ten, kdo složil tuhle písničku, v životě v Neapoli nebyl. Nebo v ní možná byl, ale tak před třemi sty lety. Ošklivější město jsem snad nikdy neviděla. Jsem tak vděčná za naše parky, stromy, lesy, čisté ulice, rybníky, jezera a řeky. Vím, že spousta Čechů nadává, jací jsme bordeláři, že netřídíme odpad, ale to asi nebyli jinde ve světě, kde to může být daleko horší. Například v Neapoli.

Sepsala jsem pár bodů, které mě napadly, když si vzpomenu na náš pobyt v Neapoli, zde jsou:

• Špinavá, odpadky, bordel, smrad.
• Placatá mrtvá krysa, kterou jsme spatřili po pár krocích, když jsme vyšli z letiště.
• Černoši.
• Bezdomovci u katedrály San Francesco da Paola.
• Počmáraná katedrála San Francesco da Paola zvenku – při prvním setkání byla katedrála zavřená, takže jsme z ní měli jediný tento zážitek
• Na hlavním náměstí Piaza del Plebiscito byly taky odpadky válející se na zemi a lidi mezi nimi chodili, když foukal vítr, odpadky se jim lepily na nohy.
• Italové měli zrovna promoce, aspoň tady v Kampánii, v Neapoli, tak slavili na náměstích, viděli jsme však všude jen dívky, na hlavě měly ozdobené věnce a někteří na ně rozhazovali konfety.
• Metro jezdí s hroznými intervaly, je hluboké, člověk jede celkem dlouho do podzemí, než se dostane na stanici, většinou se musí člověk rozhodnout už na povrchu, jakým směrem pojede, každý směr má už oddělený vchod. Jinak se mi ale metro celkem líbí, připadám si při sestupu do něj jako v nějakém sci-fi filmu.
• Mini popelářské auto vedle obří hromady odpadků, kterou nikdy nemůže to autíčko pobrat. Natožpak aby objelo víc míst.
• V tramvajích je málo lidí, moc lidí jimi nejezdí, všichni jezdí buď auty, nebo na skútrech. Objevili jsme s mým milým spoustu zrušených tramvajových tratí. Jezdí tu i trolejbusy.
• Asi víc jak třetina aut, co je zaparkovaná u cesty, už asi není moc pojízdných, jsou hrozně poničena, poškrábána, náš „Kocour“ by tu byl hvězda. Viděla jsem však auto, které nemělo skoro celý předek a jelo… nebo auto, které mělo místo uzávěru na nádrž hadr. Super nápad, že? XD
• Bezdomovci spí úplně všude, nejvíc jich je kolem nádraží Garibaldi. Normálně mají peřiny rozložené přímo před vstupy do obchodů. Když jsme vždycky ráno šli na vlak, nestačili jsme se divit, kam všude chodí na záchod. Náměstí Piazza Garibaldi je hovny slušně poseto. XD
• Dívali jsme se pro zajímavost na ceny bytů v Neapoli. Jsou tu levnější, např. 3plus 1 tu stojí cca 2-3 miliony. Inu asi tu není moc zájemců.
• V domě, kde bydlíme, je výtah, za který se platí 5 centů/1 jízda, zajímavé. U nás v Česku máme fond oprav, do kterého se většinou přispívá spolu s ostatními poplatky, ale tady to řeší takto. Říkám si, že se tu musí spoléhat na to, že lidi nebudou chodit pěšky. My jsme výtah využili jen pro cesty nahoru, bydleli jsme ve 4. patře a po celodenním chození jsme byli rádi za svezení. Asi dvakrát jsme to ale i tak museli vyšlápnout.
• Zkoumali jsme s mým milým taky systém věšení prádla na kladku a hádali jsme se, jak ty šňůry mezi jednotlivými byty natahovaly. Některé šňůry byly dlouhé třeba 10 metrů a byly natažené mezi domy v různých úhlech. Měli jsme bizardní nápady. 😀
• Na letiště v Neapoli se dá v pohodě dojít z centra pěšky, my jsme šli cestu tam i zpět pěšky. Nebýt těch strašných odpadků podél cesty, celkem bychom si to i užili. U nás máme velká ochranná pásma kolem letiště, ale tady je tolik lidí, že se prakticky bydlí skoro přímo na letišti.
• Šokovaly nás obrovské hrobky, hned vedle stály normální domy. Fakt bych nechtěla mít bydlení s výhledem na obří hřbitov s hrobkami.
• Basilica de Santa Clara zobrazující hned několik stylů, s horní nástavbou, v té se mi líbilo, hezky jsme si tu odpočali.
• Nejvíc se mi určitě líbil veliký místní trh v ulici Via San´t Antoni Abate, na který jsme se museli vrátit. Vanička jahod za euro byla boží! Dali jsme si je i k snídani! To je mělo fakt něco do sebe!
• Moc mi taky chutnala pizza, kterou jsme si dali jeden večer v restauraci. A taky kává byla báječná! Inu kulinářsky se nám to tu zamlouvalo, to je fakt!
• Hrozně mi tu chyběla zeleň. Parky tu neuvidíte, jen jeden parčík jsme našli poblíž hlavního náměstí Piaza del Plebiscito, ale byla to dost bída. Neunikli jsme před ruchem z aut.
• Zverimexy v Neapoli jsou boží! Vždycky, když jsme procházeli kolem štěkání, ňufání, mňoukání a pískání, museli jsme dovnitř aspoň nahlédnout.
• Neapol má asi tři hrady, ale bohužel jsme ani jeden neviděli zevnitř. Buď měly trvale zavřeno, nebo jsme se zrovna trefili do pauzy. Je fakt, že některé památky mají otevřeno do 19 hodin, jiné však zavírají v 17 hodin. Ach jo, kdo se v tom má vyznat. Ta hlavní katedrála San Francesco da Paola má dokonce pauzu od 12 hodin do 16.30. Taky bych chtěla mít v práci tak dlouhou přestávku na oběd. 😀
• S mým milým jsme vyšplhali k hradu Castel Sant Elmo. Dali jsme to v rekordním čase, ale i tak nás dovnitř už nepustili. Nakonec nám to ani nebylo tak líto, protože i zvenku jsme viděli, že hrad je nově opraven a nejspíš bychom byli zklamaní, že se díky necitlivé rekonstrukci mohl vytratit původní duch. Aspoň jsme se podívali na vyhlídku, odkud jsme měli Neapol jako na dlani. Podivné však bylo, že okolí vyhlídky je takový urbex. Přitom to tu má určitě potenciál. Kdyby tu někdo vybudoval třeba restauraci, určitě by se sem lidé jen hrnuli. Bylo jich tu ostatně dost. Ze zavřeného hradu byli snad ještě víc než my naštvanější místní Italové. Nu vydali jsme se po schodech dolů. Byla to celkem odvaha. Nahoru jsme šplhali po méně známé cestě, která byla čistá, ale dolů jsme šli frekventovanou trasou. Všude se válelo rozbité sklo. Modlila jsem se, ať si tu ve svých balerínkách nerozříznu nohu.
• Přecházet ulici byl adrenalin. Když už někde byly semafory, měli je vypnuté. Člověk se prostě nesměl bát vejít do vozovky a proplétat se mezi auty a motorkami. Já jsem tedy několikrát zpanikařila, zatímco na mě můj milý řval, abych prostě šla. Inu mám asi ještě trochu pud sebezáchovy. 😀
• Během návštěvy Neapole jsem si vzpomněla taky na rčení : „Spatřit Neapol a zemřít.“ Tak jsem přemýšlela, jak to mám chápat. Říkala jsem si, že se to původně myslelo tak, že je Neapol hezká, ale nešlo mi to do hlavy. To tak… zemřít, ale jedině na srážku s autem, nebo na puch z odpadků, nebo na to, že na něco nehezkého šlápnu. Ale když jsem si to pak vyhledala na internetu, zjistila jsem, že pravý význam tohoto rčení je má původně negativní charakter. Dřív prý jezdili do neapolského přístavu námořníci, kteří prý přinesli do města sifilis. Takže když přijeli do Neapole, onemocněli a zemřeli.

Měli jsme během našeho pobytu veliké štěstí, podařilo se nám navštívit i další mnohem hezčí místa, takže jsme si Neapol prohlíželi jenom dva dny. Myslím, že to bohatě stačilo. Každopádně jsem ráda za to, jaké jsem nám vybrala ubytování. Ačkoliv bylo od hlavního nádraží, co by kamenem dohodil, měli jsme na pokoji ticho a klid. Bylo báječné zavřít se před tím hrozným ruchem.

Dávám sem pár fotek, ale je na nich zachyceno jen to hezké…