Při cestě na rozhlednu Velká Deštná jsme udělaly menší zastavení u tohoto kostela. Holky se u něj původně nechtěly zdržovat a ani ho obcházet, ale mě to k němu táhlo. Nakonec se z toho vyklubalo kouzelné místo, které stojí za podrobnější průzkum.
Téměř před kostelem se nachází houpačka, na kterou si můžete sednout a kochat se výhledem do kraje.
Kostel byl vybudován ve 30. letech 18. století. Postihl ho požár, ale ten paradoxně neměl vliv na dnešní stav kostela. Byl rychle opraven a opět otevřen. Až po odsunu Němců po druhé světové válce začal bohužel chátrat a pustnout. Nyní je vidět, že se začalo pracovat na jeho záchraně, věž má nový kabátek a vnitřní prostory musely být zpevněny.
Kostel je volně přístupný, což je báječné. Dokonce se dá jít nahoru na kůr.
Nahoře na kůru jsem našla na zemi tento pěkný obrázek kostela, asi jediná výzdoba, kterou tu někdo zapomněl. Nebo ho tu nechali schválně?
Z druhé strany kostela jsme narazily na nevídanou věc – tento samoobslužný bar.
Žasly jsme nad tím, jak je bar vybaven. Že by v tomto kraji žili jen dobří lidé a důvěra by měla ještě nějakou hodnotu? Divily jsme se, že něco takového může u nás v Česku existovat. Samoobslužný bar je projekt jednoho místního žáka, který pomocí rodičů a kamarádů tento nápad během toho, co byly loni zavřené školy, zrealizoval. Báječné! Kamarádka si vzala ledovou kávu a já zas croissant. Podpořily jsme tento projekt, moc mu fandíme a doufáme, že tento bar bude u sv. Matouše stát a fungovat už napořád.
V Orlických horách se nachází prý ještě jeden samoobslužný bar, ten jsme ale nenašly. Kéž by takováto místa vznikala i v našem kraji na Kokořínsku…
Nakonec jsme měly radost, že jsme u kostela zastavily. Moc ráda prozkoumávám takováto zapomenutá místa. 🙂