Dneska bych chtěla zavzpomínat konečně na Kodaň. Vím, že jsem o našem výletu tady na webu ještě nepsala. Přitom vzpomínám na sever čím dál tím víc a dá-li nám cestovatelský pán bůh štěstí a šéfové v práci dovolenou, tak se podíváme s mým milým v lednu do Švédska. Moc bych si to přála.
Kodaň jsme s Verčou podnikly trochu spontánně, kamarádka našla levné letenky na netu a při našem srazu jsme je prostě hned koupily. Někdo jezdí do Kodaně na výlet jen na jeden den. My jsme však v tomto městě tak trochu neplánovaně pobyly dokonce pět dní. Kamarádka si totiž nevšimla, že nám změnili let o den dozadu, takže jsme zažily na cestě trochu adrenalin, než jsme vyřešily ubytování na poslední noc. Ale vše nakonec dobře dopadlo.
V Kodani jsme sice byly v druhé polovině srpna, ale počasí mi tam přišlo spíše podzimní. Mnohokrát jsem si zpětně děkovala, že jsem si s sebou vzala svou bundu, která mě pak během cesty hřála. To kamarádka si vzala jen mikinu a často klepala kosu. Inu sever už je takový, i léta tu jsou celkem chladná. Měly jsme vlastně téměř celý pobyt zamračeno, až poslední den, na který byl původně naplánován náš odlet, byl slunečný. Takže vlastně díky změně letu jsme zažily v Kodani i sluníčko a já jsem se možná i proto odvážila vlézt do moře. 🙂
Bydlely jsme na okraji města u jedné rodiny, která měla kočku a psa. Chtěla jsem opět zažít něco trochu jako couchsurfing, poznat více místní lidi. Toto ubytování jsme měly sice přes Airbnb, ale i tak mi přišlo, že jsme se trošku s rodinou sblížili, tedy hlavně s jejich dětmi a zvířaty. Od stanice vlaku Sjælør to bylo ještě k domu asi kilometr, ale aspoň jsme prošly. Myslím, že jsme za dopravu asi utratily nejvíc peněz, ta je bohužel v Kodani dost drahá. Jedna jízdenka stojí 36DKK.
Nejvíc mně v Kodani učarovala zoo. Původně jsme vůbec neplánovaly, že ji navštívíme, ale vzhledem k tomu, že jsme měly dost času a že mě kamarádka nalákala na místní pandy, nechala jsem se přemluvit. Pandy jsem nikdy v životě předtím neviděla. V Kodani mají hezký páreček. My jsme si udělaly čas na krmení pand, pozorovaly jsme je asi přes hodinu a klidně bych u nich zůstala až do zavíračky. 😎 Bylo vtipné, jak pandí kluk v leže trhal bambusové výhonky, vůbec se s tím nepáral, všude měl nastláno, dokonce i na břiše měl bambus. Nevadilo mu to. Zato pandí holčička seděla způsobně na kládě a bambusovou tyč držela v packách a sem tam ukusovala. Verča mi říkala, že je vidět, kdo je prasátko a kdo je čistotný. Že je vtipný, že to není vidět jen u lidí, ale i u těch zvířat.. chlapi jsou větší nepořádníci než holky. (I když teda já znám jisté výjimky.;) ) Pandy, ale třeba i lední medvědi byli úžasní. Pozorovala jsem, jak si hrají s barelem plným vody a jsou dost akční, pořád v pohybu, měli tak velké výběhy! Zoo mě prostě nadchla a nelituju ani té velké částky, kterou jsme zaplatily za vstupné.
Dále se mi v Kodani moc líbilo moře. Tam jsme se podívaly až úplně naposledy. Ve vodě plavali jen lidi v neoprenech a dva tři blázni jako já. 😀 Voda byla ledová, ale osvěžující a čistá. Každopádně to byl báječný pocit. V dáli bylo vidět most, který vede do mého milovaného Švédska, konkrétně do Malmö. Daly jsme si s Verčou na pláži jménem Amager pivko a snažily jsme se užít si teplé sluneční paprsky. Procházka byla navzdory silnému větru podél písečné pláže i tak příjemná.
Co mě v Kodani dále zaujalo, bylo metro bez řidiče. Asi bych si toho nevšimla, ale Verča má postřeh a navíc metro bez řidiče viděla prý už v Itálii nebo ve Francii. To mě tolik fascinovalo, že jsme od jisté doby musely jezdit už jen úplně vepředu. Bylo fascinující dívat se do tunelu. =) Jeli jste někdy metrem bez řidiče? Škoda, že u nás nic takového zatím není.
Centrum Kodaně se mi líbilo, nicméně mě zas až ničím speciálním nezaujalo. Je tu spousta kostelů, některé jsme navštívily i zevnitř a dokonce jsme se zúčastnily dvou barokních koncertů. Konal se tu totiž víkendový festival barokní hudby. Měly jsme veliké štěstí. V Kodani však byl tou dobou i jiný festival.. na všech místech jsme viděly duhové vlajky, na dortících, na oblečeních, v kavárnách je dávali do nápojů, dokonce i na krásném historickém divadle visela duhová vlajka! To nám přišlo poněkud přehnané. Určitě však doporučuji navštívit kostel Spasitele v Christianshavn, dá se vyjít nahoru až do špičky věže. Věřte, že to byl pro nás nezapomenutelný zážitek. Schody se s výškou zužují, až už ani nemůžete projít dál na samotnou špičku věže…k tomu kolem vás fouká silný vítr.. a když se podíváte přímo dolů… no myslím, že to je celkem adrenalinová památka. Jen si člověk musí dát pozor a vstup zarezervovat raději dopředu, u kostela totiž není klasická pokladna a vstupenky na věž musíte koupit na internetu.
Také doporučuju procházku kolem vojenské pevnosti Kastelett. Poblíž se nachází krásná fontána Gefionspringvandet a také Malá mořská víla. Mnohokrát jsem četla, že je ta socha opravdu malinká, takže jsem ani nebyla překvapená. Připadala mi chudinka víla hodně smutná. Škoda, že nejde nijak rozveselit.
Další kostel, který určitě nesmíte vynechat, je Marmorkirken. Je dost monumentální, mě zaujaly především sochy zvenku, které zobrazují významné osobnosti z dánské historie.
Poblíž se nachází královský palác Amalienborg. Podívaly jsme se s Verčou na střídání stráží, ale řeknu vám, že je to hodně zdlouhavé. Minimálně tedy takové to hlavní střídání, které probíhá v poledne. Vydržely jsme je sledovat asi necelou hodinu, pak jsme si řekly, že to vzdáváme. Ne, že by to nebylo úplně zajímavé, líbily se mi bambulky, které měli vojáci na sobě připevněné, nejspíš, aby se rozeznali, kdo má již šichtu za sebou a kdo se na ni teprve chystá. Taky bylo zajímavé pozorovat, že ne všichni jsou tak vytrénovaní a že se mezi nimi nachází i nováčci, kteří občas vybočí z „rytmu“.
Z Kodaně bych doporučila k vidění ještě rybářskou čtvrť a kanál Nyhavn. Jsou tu pěkně barevné domečky. S kamarádkou jsme tudy asi dvakrát prošly, ale moc jsme se tu nezdržovaly. V přízemí domečků jsou vesměs jen drahé restaurace, takže nic pro nás.
Verča četla na jednom blogu o tom, že v Kodani jsou second handy, kde se dá nakoupit retro oblečení. Tak jsme se vydaly do několika z nich. Obě jsme se však shodly na tom, že ta móda je opravdu hardkór a že bychom na sebe nic neoblékly. Já bych teda za vytahanou šusťákovou bundu či upnuté džíny z devadesátých let tolik prachů nedala. Takových kousků jsme se zbavovali před x lety a u nás rozhodně v módě tedy ještě nejsou. To v Kodani už nejspíš pomalu přichází opět do módy. Každopádně to byl zajímavý zážitek zavzpomínat si na módu našeho mládí. 😀 Mě v jednom z obchodů zaujaly jedny šaty, hodily by se na swing, ale řekla jsem si, že podobné kousky se dají sehnat i u nás.
Kamarádka chtěla navštívit též novou alternativní čtvrť s názvem Reffen. Já po tom tolik netoužila, ale tak řekla jsem si, proč tam nezajít. Ona zas není fanoušek barokní hudby a přesto se uvolila jít se mnou na koncert. ,-) Čtvrť Reffen byla bohužel asi 6 kilometrů od centra, takže jsme se dost prošly. No nijak mě to neuchvátilo, cítila jsem se tam trochu divně, ale na druhou stranu tam jídlo neměli tak drahé jako v centru. Asi sem chodí hodně mladých lidí a studentů. Koupily jsme si tu tedy pozdní oběd a sedly si na lavičku k vodě. Dala jsem si tortillu s bylinkovými hranolkami. Tortilla mi moc chutnala, ale ty hranolky mi připadaly dost slané. Pivo to ale naštěstí spláchlo. To bylo chutné. U vody foukalo, byla jsem zachumlaná do bundy, přesto můj zjev neodradil nějakého „fešáka“, aby mě neoslovil. Ptal se hned: Are you alone? 😀 Nevím, nevím, co to bylo zač, já mám vždycky z kluků v růžové mikině totiž osypky. 😀
Cestou zpátky na ubytování jsme byly nemile překvapeny. Čekaly jsme na zastávce a autobus nám nezastavil. Ani druhý autobus nezastavil, to jsme na něj mávaly. Musely jsme jít tedy na metro opět pěšky. Ten den jsme ušly asi přes 20 kilometrů, byly jsme dost uchozené. Musím říct, že to, jak funguje autobusosová doprava v Kodani, jsme nikdy nepochopily. Uvnitř autobusu se nedá koupit lístek, ani venku jsme nenašly žádné automaty. Ty jsou pouze u metra. Narazily jsme vždycky na dost nepříjemné řidiče. Busem jsme tedy v Kodani nikdy nejely. Pouze metrem, či vlakem. Je dobré, že všude berou kreditní karty, takže jsme si ani nevybíraly hotovost. Občas někde ani neberou peníze v hotovosti. Zjistily jsme však, že v supermarketu vrací drobné v hotovosti. Dánské koruny mají uprostřed mince dírku. Vypadají docela hezky, škoda že již brzy zmizí asi úplně.
Výlet do Kodaně se mi líbil, konečně jsem z Kodaně viděla víc než letiště. Zároveň jsem ráda za posun letu na neděli. Zažily jsme díky němu zoo, koupání v moři a také krásné slunečné počasí s blankytně modrou oblohou.
