O víkendu jsme zavítali na Českolipsko. Výlet pro kachličky jsme spojili s návštěvou holanských rybníků. Již dlouho jsem tu měla vyhlídnutou trasu, kterou jsem chtěla projít. Cestou jsme našli neuvěřitelných 5 kešek! Jen jednu jsme minuli.
Auto jsme zaparkovali přímo v Holanech kousek od náměstí. Podívali jsme se na kostel svaté Máří Magdaleny, který byl ale bohužel zavřený.
V obci stojí několik krásných roubenek. V této byl nejspíš dříve nějaký obchod, nyní si tu někdo udělat ve výloze čarodějnickou výzdobu. 🙂
Je znát, že se už i sem pomalu vkrádá turismus, v obci parkovalo vícero aut a i na naší trase jsme potkali rodinky s dětmi. Asi je to i tím, že u jednoho z rybníků jsou dva kempy. Taky je tu celkem dost chat. Nikde jsme však neviděli žádné rybáře. Zajímalo by nás, zda se tu dá i rybařit.
Rybníky jsou všelijak propojené různými stavidly, hrázemi. Je to obrovský vodní komplex.
Počasí bylo celkem chladné, občas vysvitlo sluníčko, ale celkem foukal i vítr.
Mravenčí bejvák. 🙂
Tady je v létě půjčovna lodiček. Určitě se tu dá i koupat. Teď však byl kemp ještě prázdný. Moc se mi tu líbí, to by bylo mít tu nějakou malinkou chajdu jen pro sebe! Ale i v kempu to může být fajn, potkali jsme hodně cyklistů, na kolo je to tu ideální.
Zřícenina hradu Milčany, dozvěděli jsme se, že se u této zdi natáčela pohádka O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Jinak toho z hradu moc nezbylo.
Přecházíme kamenný most u Mlýnského rybníka a dáváme si svačinu.
Na Hrázkém rybníce spatříme dokonce labutě.
Dolanský vodopád
Tento most se před námi zjevil zničeho nic a moc nás zaujal. Cesta za mostkem za pár metrů končí, tak nás překvapilo, že si dal někdo tu práci a umístil sem tak krásné sochy. Až na internetu se dozvídám, že sochy jsou postavy z románu Hastrman od autora Miloše Urbana. To by mě zajímalo, o čem ten román je. Ta panna teda nevypadá moc cudně, těžko uvěřit, že je opravdu panna.
Vodníka jsem si vždycky představovala úplně jinak, tento mi spíš evokuje žábu, nebo nějakou rybu. Ale má frak, tak to asi fakt bude vodník.
Procházeli jsme kolem Dolanského rybníka a objevili jsme další hráz a také ruiny starého mlýna.
Člověk musel trochu pátrat, ale kámen jen tak nezanikne, takže po mlýně jsme objevily i kamenné schody a pár místností. Zajímalo by mě, do kdy tady mlýn fungoval.
V druhé třetině Dolanského rybníka jsme se otočili a vydali se nazpět. Poslední keška byla věnovaná památce jednoho skauta, který tu v roce 2009 tragicky zahynul během záchrany skupinky dětí. Četla jsem ten příběh a úplně mě z něj mrazilo. U rybníka má skaut dva pomníčky.
Přemýšleli jsme, zda se za oné letní bouřky skaut ukryl s dětmi v této jeskyni. Asi ano. Je to nejspíš jediné místo, kde nehrozí pád stromů. Přemýšleli jsme, proč se v takovém nečase vydal do tábora na pomoc a raději nepřečkal ten nečas třeba tady v jeskyni. Kdo ví, jak to bylo…to vědí asi nejspíš jen jeho nejbližší a děti, které tehdy zachránil.
Vodá láká k projížďce na lodičce. Žádná tu ale není.
Vůbec nám nevadilo, že jsme šli stejnou cestou i zpátky, krajina vždycky vypadá trochu jinak, když jdete opačným směrem.
Dokonce jsme vystihli okamžik, kdy nikdo neokupoval kamenný most. Zjistili jsme, že byl asi dříve daleko vyšší.
Náš výlet jsme zakončili v holanské hospodě letošním prvním pivkem, kofolou a gulášovkou na místní zahrádce. Moc se nám tu líbilo a určitě to tu chceme ukázat i našim blízkým, dokud to tu není zkažené turismem a ceny v hospůdkách jsou ještě lidové.