Minulé úterý bylo hrozné vedro. Pamatuju si to dusno a sucho. Vyhlédla jsem si jednu trasu nedaleko Mělníka a taky Barabu, lom, kde jsem se chtěla vykoupat.
Nechtěla jsem riskovat pokutu za zakázané parkování přímo u lomu, tak jsem popojela do vesnice jménem Vliněves a auto nechala u hřbitova. Odtamtud to bylo k lomu asi kilometr. Objevila jsem malou plážičku, kterou jsem měla úplně sama pro sebe. Neuvěřitelné! Nikde nikdo. Nejdřív jsem se chtěla osvěžit v lomu, a pak až jsem chtěla běhat. Voda byla celkem teplá, za pár minut jsem se zas pekla. V autě jsem nechala plavky a ručník a hurá do běžeckých bot.
Uznávám, běžela jsem pomalu, ale v tom vedru jsem byla ráda za to, že vůbec běžím. U zámku v Dolních Beřkovicích jsem se hezky protáhla. Při té příležitosti jsem si prohlédla budovu ze všech stran. Chudák, potřebovala by opravit… povodně jí daly zabrat. Okolní park je moc pěkný, kéž by se podařilo zachránit i ten zámek. Běžela jsem pak stromovou alejí až k nádraží, a pak po polňačce zpět na Vliněves. Sluníčko už zapadalo. Viděla jsem v dáli jednak věž kostela ve Vliněvsi a druhak i kostelní věž mělnického zámku. Mělník je odtud fakt co by kamenem dohodil. Zastavila jsem se ještě u křížku, a pak už bylo mým jediným cílem mé autíčko. Během sekundy jsem vypila všechno své pití. Říkala jsem si, že by to chtělo opět koupel, ale musela jsem počkat až dojedeme po nákupu a vyzvednutí mého milého na autobusáku k nám domů.
