Hezké úterý! Venku je zima až praští a my se modlíme, aby nám někde nepraskla voda. Jsou to strašné nervy. Kromě velkých potíží, které může mráz způsobit na našem domě, mi ale vlastně ta zima tak nevadí. Chtěla bych jít dnes běhat aspoň chviličku. O víkendu jsem po dlouhé době šla běhat s D. a máme hezkou osmičku. To ještě bylo nad nulou a my jsme se brodily v blátě. Zima je vlastně fajn, protože si aspoň na chvíli člověk odpočine od zahrady. Můžu se víc věnovat tvorbě v němčině, knihám, hraní na kytaru a v neposlední řadě úklidu. Nikdy bych nevěřila, jak moc mi bude chybět v životě pračka. Už půl roku jsem bez ní. Co bych dala za to, kdybych mohla vyprat všechno špinavé prádlo. Úplně všechno. Bohužel to ještě nejde a já doufám, že třeba za měsíc už by to mohlo jít. A takhle je to se vším. Nejsem vůbec uklízecí typ, proto se sama divím, jak strašně se těším, až budu mít hezkou a použitelnou kuchyňskou linku, až si umyju nádobí, aniž bych se bála, že si vrazím do ruky třísku, až nebudu skladovat potraviny na podlaze, nebo až si ohřeju na plotýnce jídlo, aniž bych pak nemusela ještě hodinu myslet na to, že na ni nemůžu nic navzdory nedostatku místa položit, protože je rozžhavená.
No ale vlastně se vůbec netěším, protože vždycky, když jsem se na něco těšila, tak to nevyšlo.
Včera jsme měli opět kytaru a začíná přituhovat. Musím víc cvičit, aby se mi nezačaly plést noty. Zároveň mi naše lektorka nasadila brouka do hlavy s tím, co si přejeme hrát. Vůbec jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. Mně se líbí snad všechny skladby, co hrajeme. I ty úplně nejjednodušší. Hledám tedy hudební nápady. 😉
