Dnes je ten nešťastný den, který bych strašně ráda vyškrtla ze svého života. Vlastně dnešek né, myslím dnešek před sedmi lety. To jen pořád dokola se mi připomíná to datum, to místo, kde jsem zrovna byla a ty pocity…..jako by to bylo před pár dny… A nejen 21. srpna, v den toho „výročí“, na to myslím. Proč si ty strašné zážitky pamatuji tak ostře a ty krásné za čas vyblednou? I Róza to dnes v noci cítila, ten neklid, pořád žalostně mňoukala a nedala se utišit ani jídlem… věřím, že existuje spojení mezi zvířaty a lidmi, kteří tu mezi námi už nejsou. Že skrz zvířata k nám ti lidé stále vysílají signály, nebo že se do nich dokáží převtělit. Tím jsem si naprosto jistá. Róza konečně dopoledne usnula se svým tučňákem, no a já se půjdu rozptýlit večer na sraz se svými virtuálními kolegy. Snad to trochu pomůže. Některé z nich jsem vlastně ani nikdy v životě nepotkala, přitom spolu pracujeme. Tak jsem zvědavá, jaké bude naše osobní setkání. Dost dlouho jsem se s nikým nepotkala, tak jsem zvědavá, jak si budeme rozumět.
Snad zítra… už bude líp…
