Tak jsem zase tady tentokrát s necestovatelským přípěvkem. Prázdniny skončily, ale nám pracujícím lidem vlastně nic nového nezačíná, protože do školy už dávno nechodíme. Vlastně ale drobná změna nastala, protože jsme ve středu měli první zkoušku našeho sboru. Po dvou a půl měsících jsme se opět společně sešli. Trochu nás ubylo, ale máme mezi námi i pár nových tváří. Součástí první podzimní zkoušky byla i oslava narozenin našeho sbormistra. Začali jsme zkoušet vánoční repertoár. Není to vůbec legrace, domácí příprava bude nutná. Doma bylo tentokrát ticho, žádný řemeslník tu nebyl, takže mě sem přišla navštívit naš Hopsalka, která mi pomáhala při práci. Dostala odměnu, šťavnatou kapsičku. Je krásně hubená, letní venkov jí moc prospívá.
Jsem ráda, že je venku chladněji, aspoň se můžu vrátit k běhání. Mého milého čekají dva velké závody. Pak nás taky čeká jene sranda závod, na který jsme se přihlásili oba dva. Už to bude za týden rok, co jsem se rozhodla uběhnout svůj soukromý půlmaraton. Ne, že bych si to chtěla zopakovat. 😀 Včera jsem byla po týdnu zas plavat a překvapilo mě, že jsem lezla z bazénu úplně jako poslední. 😀 Že by konečně ustaly ty návaly na koupaliště? Zítra se koná ve Mšeně poslední koupání. Asi už budou zavírat koupaliště… jaká škoda. Letos jsem tam byla jen jednou a že bych si zaplavala, to říci nemůžu. To bylo zrovna období veder, kdy na koupališti byla hlava na hlavě. No zítra se asi do vody nikomu chtít nebude…
Na září a říjen máme naplánováno spoustu akcí a jsme taky pozváni na jednu svatbu. Září je ale taky bohužel smutný měsíc, bude to rok, co nás opustila naše babička…..
