Konečně přichází víkend. Konečně mohu zaklapnout pracovní notebook. Kulička se po něm prochází jak po rampě a je jí jedno, že pak posílá kolegům podivné zprávy plné zmatených písmenek. Snažím se ji hlídat, aby aspoň na ten notebook nechodila, někdy si z něj dělá dokonce i odrazový můstek.
I když druhá práce mě ještě dnes čeká, jedná se o němčinu. Potřebuji si něco vyzkoušet, co jsem se naučila včera, abych to nezapomněla. Nejdřív mám ale kurz švédštiny. Už se moc těším, i když mám teď po práci v hlavě mix jazyků.
Zítra nás čeká výlet s Katkou a taky světluškový koncert ve Mšeně. Bude to můj poslední koncert. Ach jo. Těším se, ale zároveň mně z toho je dost smutno. Snad se do sboru budu moci za čas vrátit. Má být sluníčko. To dnes je zas pod mrakem a už se stmívá a to ještě není ani 15 hodin. Včera touto dobou jsem naprosto vytuhla a probudila se až v 17:30 díky budíku. Jsem unavená z té tmy a i z toho neustálého přesouvání a cestování. Snad bude příští týden klidnější.
