Školní rok končí, ale já jsem si to uvědomila vlastně jen díky tomu, že nám nastala ve sboru letní pauza a skončily mi též kytarové lekce. Jinak bych to jako člověk nepracující ve školství nijak nezaznamenala. I když pravdou je, že teď bude všude narváno, ať už po Česku, tak i v zahraničí. Jsem ráda, že jsme stihli dovolenou na jaře. Další nás čeká až v září. Neradi jezdíme mezi ty davy. To radši trochu zariskujeme, že budem cestovat v chladnějším počasí. Jelikož mě kytara baví, dohodla jsem se se svou učitelkou na dvou dodatečných lekcích. Je jasné, že jsem v naší skupině nejslabší, mrzí mě to, ale co se dá dělat. Snažím se trénovat, co to jde. Nejdůležitější je, že mi hraní dělá radost a že se mnou má paní učitelka trpělivost. Chtěla bych trénovat i o prázdninách. Naštěstí mám svůj vlastní nástroj a nemusím ho vracet na konci školního roku hudební škole, jak to muselo udělat několik dětí po absolventském koncertu. Stejně tak lekce švédštiny budu mít víceméně pořád, i v létě.
Co bych ještě napsala? Konečně se mi podařilo dodělat čtveřici cvičení, na které jsem už makala dva týdny. Sláva! Byla jsem se dnes projít po dešti, škoda, že bouřka vzduch moc nepročistila a pořád je takové blbé dusno. Špatně se mi v tom přemýšlí. Ale aspoň malý kámen ze srdcemi dnes spadnul, docela maličký. Uvidím, zda se časem zboří i celá zbývající skála.. Chybí mi taky moře. Já ho ale letos viděla a dokonce se v něm cachtala! Už jsem sem o tom psala? Myslím, že ne. Musím to napravit. 🙂
