Dneska koukám, že se s návštěvností roztrhnul pytel. Ale stejně nevěřím, že to jsou všechno skuteční lidi. Vím, že mi sem často píšou jen spamy a podezřelá individua. Škoda. Nápadů na psaní článků mám dost, ale trochu mě štve, že poslední dobou trávím tolik času na počítači. Raději bych ho odložila na pár dní a asi i týdnů. Ale nejde to. Počítač je má obživa a bez něj bych nemohla dál existovat. Popravdě mě i obě mé práce, které teď dělám, baví. Jedna je sice pořád dokola, nic moc nového se nenaučím, ale už jsem si na ni tak zvykla… je pohodová a zároveň mám fajn kolegy. Druhá práce, kterou dělám, je víc kreativní. Zároveň se sama při ní učím a tak nějak mi dává i větší smysl. Lidi v ní jsou taky sympatičtí, aspoň zatím co jsem měla tu čest je poznat. Obě práce jsou vlastně teď hlavní náplní mého života. Není to terno, ale na druhou stranu si obou dvou vážím. Už se však těším, až v sobotu zmizíme na pár dní neznámo kam… Tedy já to vím, ale ještě jsem to vůbec nikomu neřekla. Se svým milým hraju takovou hru, že se to dozví až při odjezdu… tedy v tomto případně spíš při odletu. 😉 Pár věcí jsem naznačila… a sakra, má už několik tipů, kam bychom mohli jet. Tuší správně…inu nápověda typu, že tam budou jezdit tramvaje, je pro něj asi obrovská. 😀 Jak ráda bych zmizela na delší čas… ale nejde to. 🙁 Důvodů je hned několik. Mrzí mě však, že nemáme téměř nikoho, s kým bychom mohli něco plánovat. Všichni jsou dlouhodobě nemocní. Opravdu. Tak jsme z toho tak smutní, že všechny naše plány padly…a některé asi i padnou, či jsou ve velkém ohrožení. Jako by nezbývalo člověku nic než jen ta práce, práce, práce, práce… Už pomalu začínám chápat, když je někdo na té práci fakt závislý. Ale já to tak úplně nechci!
Róza mě otravuje při práci…. jev poměrně častý. Zadrápne se mi do stehna a snaží se mi vylézt na klín. Pak ji hladím a ona líná a já její chlupy se mi dostávají za klávesnici notebooku. 😀
Róza je nádherná slečna, hned bych se s ní pomazlila! 🙂
Slečna… to je ale pocta. 🙂 Věk má spíš už babičkovský. 😀