Až na to, že mi poslední dobou připadá, že žiju v permanentní tmě, se snažím využít každé chvilky k poznávání něčeho nového. Třeba včera jsme v pěti podnikli výlet do Mladé Boleslavi. Ještě nikdy jsem nenavštívila muzeum Škodovky. I když nejsem kluk, tak mě výstava starých aut uchvátila. Spolu s auty tvůrci výstavy představili celou éru, kdy konkrétní typy Škodovek jezdily. Zavzpomínala jsem tedy na auta svých dědečků i na naši Škodovku 120, která nás za mého dětství vozila. Náhodou jsme zjistili s bráchou, že se dá do jednoho auta vlézt a vyzkoušet si ho. Bylo to dost nepohodlné. Volant mě drkal do kolene a sedačka se nedala nijak posunout. Navíc auto nemělo střechu, takže když foukal vítr, pršelo, pořádně jste promrzli.
Večer jsme zakončili už jen ve dvou filmem Tanec s vlky. Nevím, zda ho znáte, je to prý hodně slavný film, který získal dobrá ohodnocení. Můj milý mi říkal, jak se mi bude určitě líbit, ale nakonec z něho nejsem zas až tak nadšená. Sice je v něm natočena krásná americká příroda, takže jsem se v myšlenkách trochu vrátila zpět do USA, ale nádherné scény přírody jsou přerusovány zabíjením, bojem a občasnými záběry na mrtvé(-á zvířata). Ze všeho nejvíc jsem si oblíbila chlupatého vlka, kterého si hlavní postava, John, ochočí. Bohužel na to ten vlk doplatí, protože když na něj začnou cizí vojáci střílet, on se jich nebojí. To byla tedy nejsmutnější scéna z celého filmu. Tomu vlkovi jsem fandila, ne ani tak jako Johnovi, který se neustále pohyboval na tenkém ledě. No nic, asi se ze mě stává čím dál tím větší citlivka, ale kontrast mezi smrtí a krásnou přírodou byl na mě až moc silný.
obrázek je z http://www.pickywallpapers.com/1680×1050/animals/cats/cat-in-an-old-car-wallpaper/download/