Slunce, slunce, už mi vážně chybíš. Každý den se budím do mlhy, která celý den přetrvává a mám pocit, že je skoro pořád jen tma. Nechápu, jak to můžou zvládat lidi ve Skandinávii, za polárním kruhem…
Střídavě čtu a vařím, dělám němčinu a ještě mě čekají tři perné dny nabité akcemi a stěhováním a taky úklidem. Hlavně ze zítřka mam strach. Od rána do večera budem na cestách. Těším se, až nikam nebudem muset jezdit, až bude všechno nakoupeno a připraveno a převezeno. Až bude auto zkontrolováno, až bude mít Kulička zdravá očička. Chtěla jsem zajít na koncert našeho sboru, ale myslím, že mi na to nezbude energie.
Tohoto kocourka jsme potkali 9. prosince ve Mšeně poblíž náměstí. Jela jsem na procházku ukázat naší holčičce stromeček a betlém. Měly jsme štěstí, že svítilo sluníčko, od té doby se tu ani jednou neukázalo.
