Snažím se tu už skoro hodinu propojit program na smsky s telefonem a ne na ne se připojit. Na výběr jsou tři varianty a jako na potvoru ani jedna nefunguje. Jako by si ten mbil dělal, co chtěl. A nebo je na vině komp? Kdo ví.. Chtělo by to nějakého pořádného technika. I když i ten by měl nejspíš potíž. Už jsem zkusila skoro všechno. Ale přeci jen je možné, že jsem na něco zapomněla.
Včera to nedopadlo moc dobře. Ale snad to bude lepší. První vyhrání z kapsy vyhání.. to se řiká, ne? I když nevím, jestli u mě tak brzy smůlu prolomím. Možná budu ráda, že to nějak skoulím. Texty na příští týden už mám přečtené. Taky nápad na prezentaci v angličtině je. Snad mi projde, mínus je jen to, že to asi nebude úplně odborné. Taky děsné muset mluvit o něčem ze svýho oboru v angličtině.. jak to jen jde, když studuji další cizí jazyk? A když ostatní německy třeba neumí? Jak pak něco hm mám vysvětlovat, když umět německy je v mém studiu základ?
Možná se zítra probudim a bude mě bolet pravá ruka. A nebo kotníky. Dneska jsem hrála bedminton, s jedním novým kamarádem jsme zašli na partičku a velmi si to užili. V nafukovací hale mi byla celkem kosa, ale po pár minutách hry jsem se zahřála. V té hale na Smíchově jsem byla dosud jen jednou. Celé dopoledne až do oběda jsem psala seminárku. Potřebuju tu Plzeň dopsat. Už se dostávám k samotnému výkladu během prohlídky města. Možná ale nejdřív napíšu konec. Ten prostředek bude nejtěžší. Tak si ho nechávam na konec. V pátek jsem se totiž dokopala k tomu podat si přihlášku na průvodcovské zkoušky. Tak si teď musim máknout. Možná najdu čas na psaní i zítra.
Budím se celkem brzy ráno, ačkoliv si můžu klidně přispat. Nechápu, možná je to proto, že už je ráno dost světla.
Stýská se mi po kytaře, připadá mi, že jsem ty melodie, které jsme se učili minulou středu, úplně zapomněla :-/
Mám v hlavě několik zvláštních myšlenek. A trochu mám chuť je sem napsat. Bohužel nevím moc jak. Třeba někdy najdu vhodná slova. Asi bych to ale prozatím mohla shrnout do pár vět. Nechápu lidi, kteří nejsou spokojeni se svým životem, kteří nadávají na spoustu věcí, co dělají. Proč je tedy dělají? Proč od toho neodejdou? Proč na ně nadávají? Proč spousta lidí dělá věci proto, že musí? Asi jsem výjimka, ale já bych takové věci nedělala, možná jen krátkodobě za cílem splnit si nějaký velký cíl(sen). Jinak ne. Proč se dlouhou dobu trápit a mučit, když život je tak krátký? Proč si z něj ukrajovat, když to, co dělam, mi nepřináší radost? A co mi vlastně přináší radost? Je tu vůbec něco takového? Tak to je je jen pár takových otázek na zamyšlení.. jak někdo může třeba taky vnímat svět. Vím, nyní si užívam sladké bezstarostnosti a pořád je mi připomínáno, že na mě taky brzy dojde. Doufám, že ještě ne úplně brzy. Nyní mě takoví lidé trochu vytáčejí a trochu odpuzují.
