Tak tu máme pár dní mezi svátky, kdy někteří chodí do práce a jiní se snaží dohnat domácí práce a úklid jako já. Od včerejška jen per a peru a čeká mě žehlení a myslím, že tu hromadu prádla nevyžehlím ani do Nového roku. Jak jsem psala minule, že se těším, až nikam nepojedeme, tak se nám to celkem vyplnilo. Na návštěvu jsme jeli jen včera, jinak jsme trávili vánoční čas doma. Jako na potvoru svítilo sluníčko přímo do neumytých oken, tak jsem se snažila na ně nedívat. Ale šlo to těžce. 😀 Naše malá holčička je čím dál tím víc k neuhlídání. Jsem strašně ráda za ohrádku, kterou jsme si pořídili, protože bez té bych nic neudělala. Je to navíc super hřiště, kam se vejdeme i ve třech lidech.
Dívali jsme se na pohádky, ale myslím, že nejlepší filmy jsou stejně ty, které si stáhneme. Nemám ráda, když se díváme na film od prostředka, nebo když si pustíme pohádku a jako na potvoru tam běží nějaká, kterou jsme viděli už třikrát a kterou nemusíme. 😀 Pouštíme si magnetofonové kazety a cédéčka a vzpomínám u toho na dětství. Kazety a cédéčka jsou stejně podle mě nejlepší. Nemusíte poslouchat otravné reklamy. Je to nostalgie. Moc pěkná nostalgie. I pohádky posloucháme na kazetách. Doufám, že se nám podaří zprovoznit příští rok video, protože máme hodně vidokazet. Někdo si sice může klepat na čelo, ale ať. My jsme prostě stará škola. 😀 Snad sem ještě letos napíši. Ve středu půjdeme fandit mému milému na silvestrovský závod a čeká nás návštěva u D. Pak oni půjdou k nám. Konečně si můžem pozvat někoho domů. I když je to teda furt provizórium, aspoň máme kde sedět. A je to už trochu útulný. Hlavně to teplo dělá obrovský rozdíl. Ještě jsem chtěla napsat o Kuličce, která je nemocná a máme s ní zase trápení. Vypadá hrozně. Dávám jí dvakrát denně léky. Snad se zjistí, co jí je. Snad nemá žádnou strašnou nemoc. Je to chudák, ale aspoň jsme stihli před Vánoci zajít na veterinu a dostala už léky, které jí pomáhají se uzdravit.
