Hlava mi třeští. Asi si půjdu zaběhat delší úsek odpoledne, abych se trochu zklidnila. Všude kolem mě jsou samé problémy. V práci je to šílené, sotva rozlepím v 5:45 ráno oko, hned se na mě všechno svalí. Ale aspoň v té mé druhé práci je to víc kreativní a přijdu na jiné myšlenky. I když je to taky na bednu. Do toho se mi stal velký průšvih se soukromým mailem, který se mi sice podařilo vyřešit, ale stálo mě to nemalé úsilí. Prostě mi najednou zničehonic všechny příchozí emaily zmizely. Naštěstí mi je technici zachránili, ale musela jsem je po dvaceti dostat z koše opět do příchozí schránky. Měla jsem jich přes 8 000, takže to ehm trochu času zabralo no. Ale přeci nechci přijít o všechny maily z dávné i blízké historie, ne? Mám tu zprávy od lidí, kteří už nejsou na tomto světě i zprávy od lidí, kteří jsou bůh ví kde. Je to vlastně taková jiná podoba deníčku. První zprávy sahají až do prosince 2005, kdy jsem nadšeně světu oznamovala, že máme doma nové koťátko – naši Rózu. Musím si ty emaily co nejdřív někam zálohovat.
Tento týden nejedeme na veterinu, takže to je dobrá zpráva. Jen je to s papáním prášků teď horší, i když můj milý ráno zabodoval a nacpal do Rózy prášek dokonce po dobrém. Chystám několik článků o našem krásném víkendu. Stále na něj s láskou vzpomínám 🙂
