Už pár týdnů sem dávám do nové rubriky „Skladba na tento týden“ různé kousky, které mě zaujaly. Teď bych do té rubriky těch skladeb dala tak minimálně deset. Zní mi v hlavě celý den vše, co jsme trénovali na nedělním soustředění, a zároveň naposlouchávám nové nahrávky písní, které neznám, ale které budou součástí našeho sobotního a nedělního Svatomartinského koncertu. To bude fakt zajímavé. 😀 Možná budu jen otevírat pusu a dělat, že zpívám. Celý sbor už ty skladby totiž zná z předešlých let, ale já jako nováček umím tak možná jen Modlitbu za vodu. Přitom ty nahrávky zní tak krásně… tak něžně…. Těším se, ale zároveň se i děsím. Každopádně nás bude hodně… opravdu HODNĚ, protože budeme zpívat dva sbory dohromady. Wow! To bude něco!
Tento týden končím v práci brzy, tak jsem ráda, že aspoň stihnu víc věcí za světla. Dnes jsem si po delší době dala delší okruh běhání, 11 km. Šlo to… no ne moc dobře, když běžím z kopce lesem, všude jsou listy, po kterých to nepříjemně klouže a nejsou vidět kořeny. Ale podél řeky je to bájo. Ta voda mě prostě nabíjí. Krpál nahoru jsem bez přestávky celý vyběhla, za což jsem moc ráda, byla to fakt výzva nepřejít do chůze, nahoře jsem funěla jak slon. Na konci běhu při protahování jsem potkala dokonce šelmu. Krásného tygřího kocourka, který přátelsky mrňoukal. 🙂 Tady je:
Listopad je zatím takový dost na prd. Mrzí mě spousta věc, jsem bez energie, tělo bez duše, často mi je zima, něco mě bolí, hrozně blbě spím. Je pro mě mnohem náročnější se dokopat k pohybu, když už je ve čtyři tma. Zároveň však když se nakonec dokopu, tak z toho mám pak dobrý pocit. Stejně tak, když si se sborem zazpíváme a když se dozvím na zkoušce něco zajímavého ze světa hudby. Inu hudba, pohyb a kočky… to je teď moje útočiště před bídou světa.