Citáty z knihy, která mě za poslední dobu velmi oslovila.
S tou láskou je to divné, prohlásila Sofie. Čím víc někoho máme rádi, tím míň miluje on nás.
To je pravda, pohotově odpověděla babička. A co se s tím dá dělat?
Milovat dál, odpověděla Sofie s výhružným tóněm, milovat čím dál víc.
Babička si povzdechla a neřekla nic.
Samota, řekla babička, jistě, to je velký přepych.
Ale tak obohacující, nemyslíte? řekl Malander.
Ano, řekla babička, ale člověk ji může také nalézt ve společnosti jiných, i když to je o hodně těžší.
Všechno je zelené, řekla Sofie, je to tu cítit zatuchlinou, je to moc krásné a úplně vzadu je to posvátné, protože tam bydlí Bůh, třeba v nějaké krabičce.
Jo tak! řekla babička a strčila hlavu, kam až to šlo. A tady to, co to je?
Staré houby, řekla Sofie.
Ale babička viděla, že houby jsou dobré. Sundala si klobouk a poslala vnučku dovnitř, aby je sesbírala. Klobouk byl rychle plný.
Neříkalas mi, že žije v krabičce? zeptala se babička a podala jí svou posvátnou krabičku od Lupatra, protože teď už byla prázdná. Sofie vlezla znovu do jeskyně a položila ji na oltář.
Pane Bože, dej ať se něco stane, modlila se Sofie. Pane Bože všemohoucí, k smrti se nudím. Amen.
…jak může Bůh dávat pozor na všechny lidi, kteří se modlí ve stejnou chvíli?
Je velmi moudrý, zamumlala babička ospale zpod klobouku.
Odpověz pořádně, řekla Sofie. Jak na to má čas?
Má tajemníky…
Ale jak se mu podaří vyslyšet něčí modlitbu, když nemá čas na to, aby si promluvil se svými tajemníky dřív, než bude pozdě?
Babička předstírala, že spí, ale bylo jasné, že tím nikoho neoklame. Nakonec prohlásila, že On to má zařízené tak, aby se nic špatného nestalo mezi tím, když se člověk modlí a okamžikem, kdy je jeho modlitba vyslyšena. Ale vnučka se nato zeptala, co se stane, když člověk padá ze stromu a modlí se, ještě když je ve vzduchu.
Jo tak, řekla babička a ožila, tak to tě nechá viset na větvi.