Skvělá knížka, kterou jsem dostala od Ježíška. Být chlap, něco takového určitě podniknu. Jako žena na to nemám odvahu. Za tři měsíce mu zastavilo 250 řidičů. Všechny si je vyfotil a jejich seznam je na konci knihy. S báglem na zádech se vydal z Prahy až do Ohňové země do města Ushuaia. Četbu jsem si náramně užívala, jen by mi samotné asi vadilo, že bych neměla v zemích čas se víc porozhléndout. Cíl cesty byl splněn, dojel, i když asi se čtrnáctidenním zpožděním díky zdržení na salvadorských hranicích. Líbí se mi, že Tomáš vypráví i o svých stopařských začátcích a že zážitky z cest nejsou líčeny popořadě, ale že se zároveň věnuje několika úsekům cesty. Poutavé vyprávěné doplňují barevné fotografie. Jako bych byla na cestě s ním. Obdivuji Tomášovu ženu, že ho pustila a ani se jí vlastně nemusel dovolovat. Je báječné, že pro něj měla pochopení. Na své cestě potkal nepřeberné množství lidí, někdy s nimi strávil jen pár minut, někdy mu nabídli i přístřeší, něco k snědku… občas měl i strach z děsivé jízdy řidičů, či z jejich podivného chování, ale to byla jen výjimka. Nejděsivější pro něj určitě byla Cesta kostí, na které tolik aut a náklaďáků ztroskotalo.
Když budete mít příležitost, určitě si knihu přečtěte. Pokud se bojíte stopování, čtení je naprosto bezpečné. 🙂