Momentálně ležím na svém měkounkém obláčku a nemůžu se od toho světa jménem Úžasná Zeměplocha odtrhnout.Je pravda,že když víc jak den na Pratchettovu knížku nesáhnu,začínám být už mírně v mlze.A tak mi vlastně nic jiného nezbývá,než se do toho dlouhodobě položit.
Jako první jsem četla Johnny a bomba.Pravda,zezačátku mi dělalo menší problémy orientovat se v čase,ale ten nápad vrátit se do minulosti a změnit ji mě velmi oslovil.A tak jsem si půjčila první díl z velmi známé a spousty lidmi opěvované série Úžasná Zeměplocha.
Ten člověk musel mít opravdu bohatou fantazii,aby něco takového vymyslel.Hltám každou stránku,abych se dozvěděla,jak to s tím Mrakoplašem a Dvoukvítkem zas dopadne.Také bych chtěla vidět Okraj Zeměplochy.V Barvě kouzel se mi zvláště líbila část,kdy oba dva spadli do moře a dostali se k podivnému vodnímu muži.A palác nebo draci,kteří chvíli existují a chvíli ne..
Teď čtu Lehké fantastično a naši přátelé teď často padají někam do velkého neznáma,vždycky se ale nějakým zvláštním způsoběm zachrání.Připadám si jako by to bylo ve snu..
Musím říct,že můj velký obdiv má Jan Kantůrek,který Zeměplochu překládal.Přeložit fantasy,to musí být fuška,já bych to teda dělat nemohla.Asi to musí mít hodně rád 🙂
A co vy?Patří Zeměplocha také mezi vaše oblíbené knížky?