Jeden můj spřátelený blog mě inspiroval napsat článek o tom,co je pro mě žánr fantasy a jaké fantasy knížky jsou pro mě nej .Zájem vůbec o tento okruh začal u mě až na střední,to už mě dávno opustily časy,kdy jsem četla ehm dívčí romány.Společně příběhy z druhé světové války a fantasy se staly stěžejním. Dosud to jaksi taksi střídám.Ráda si někdy vymýšlím a nechávám popustit uzdu představivosti,někdy mě zas úplně pohltí příběh z války založený většinou na pravdivé skutečnosti nad který se mi tají dech.
Ale abych moc neodbíhala..Mezi první knížky,které mě zaujaly patří Deltora.Něco jako pohádka..určena spíše pro děti..Pamatuju si,že jsme to tehdy četla celá rodina a i mamka,která fantasy dost opovrhuje, byla nadšená.Postupně ale autorka dopisovala další a další díly,mně už to trochu omrzelo číst,a tak jsem dočetla jen první sérii.Oblíbili jsme si zvláště Liefa,Barda a Jasmínu-hlavní hrdiny celé série..také některé pasti a úkoly byly pro mě tehdy vemli netypické..zvláštní.
Už v prváku na gymplu jsem začala číst Sabriel od australského autora Gartha Nixe,dlouho jsem čekala na to,než dají do knihoven další díly Lirael a Abhorsen.Tyto knihy mají mé velké sympatie.Také an sebe volně navazují.Tajemným místem je zde Zeď,záhadnými bytostmi pak třeba Nezbedná Fenka a kocour Macek(v Abhorsence).Více bych se ale zmínila o Nixových dalších dílech-Klíčích ke Království..Nemůžu se dočkat,až vyjde Čilý Čtvrtek.Škoda,že si vždycky obsah knihy dost zapomenu..kdybych si to nenapsala do deníku,asi bych už nic dohromady nedala.V hlavě mám vždycky jen útržky.Hlavním hrdinou tu je Arthur Penhaligon,chlapec trpící astmatem.Jeho život se zdá být všední..až do jednoho dne,kdy se dostává záchvat,ocitá se v nemocnici..A přesně tenhle čas se také dostává do podivného domu,kde se skrývá fantastická a zlověstná říše.
Obecně se mi líbí fantasy,které jakoby pramení z našeho reálného světa.Tomu tak je právě v Klíčích ke Království.Člověk s žije v klídku svůj všední život,a pak..najednou přijde něco,co mu ho obrátí úplně naruby..Je to fajn,protože pak vždycky mám pocit,že by se mi to klidně mohlo v reálu stát taky 🙂 Přesně to je myslím případ Artura.Ještě v jedné knížce jsem si toho všimla..Někde jinde..o ní jsem psala už samostatný článek,jen připomenu..dívka má autonehodu,zemře,ale ocitá se na plalubě lodi,kde je dalších x lidí a připlouvá na neznámé místo do neznámého světa..krásná,ale nereálná pohádka,řekne si spousta lidí.Ale co vy víte?
Další mou oblíbenou knihou-trilogií jsou Stražci času.Jsou to už tři roky,co jsem to četla,ale doteď si pamatuju úžasnou vlastnost,kterou měla jedna postava-Ethan.Tou vlastností je nesmrtelnost.Jeho věk se zastavil na 26 letech.. a nikdo neví proč.Jsme také svědky velké lásky.. mezi Ethanem a dívkou,která bohužel není nesmrtelná..Jak to udělají?Isabela má v sobě ale také skryté neobvyklé schopnosti..Společně bojují proti Řádu Chaosu..a také proti svému vlastnímu osudu.
Dnes již přes osmdesát let stará americká spisovatelka Ursula Le Guinová patří mezi další mé favority v žánru fantasy.Její příběhy se odehrávají v Zeměmoří,ve světě králů,draků,kněžek,čarodějů a mágů.Doporučuju přečíst jak Čaroěje Zeměmoří,tak i další díly(Jiný vítr,Tehanu,Atuánské hrobky..)
Nedávno jsem četla Osudotepce,tenkou knížku od českého autora.To bylo..Při vyslovení slova Osudotepec člověk zestárnul o 25 let..Geniální.A ten žalář..velký živý hrob,kde žijí menší a větší tlupy..bez světla..jen ze zbytků..A také chůva,vonící po mandlích..jéje..škoda,že už si to moc nepamatuju..tu knížku jsem musela odevzdat do knihovny a ani jsem si ji nestačila napsat do deníku..A na internetu kde nic,tu nic..
Samozřejmě nesmím zapomenout také na Pratchetta,jeho humor,nadsázku a ironii.Asi nejbližší je mi z jeho postav Mrakoplaš.Taky bych chtěla tak ze všeho zázrakem vyváznout jako on.Četla jsem a čtu dlší díly Zemeplochy,ale musím říci,že na první dva díly už nic nemá!Také Johnny a bomba je fantasy dílo,na mě až trošku moc.Trošku jsem se ztrácela v těch časech,ale zas téma pro mě jak ušité na míru….2.sv.válka přináší vždy napínavé a nebezpečné situace.
A úplně na konec si nechávám mého milovaného Bartimaea.O něm jsem už psala už samostatný článek.Tahle kniha je pro mě to nejlepší,co jsem kdy četla.Odehrává se částečně v Londýně(větší část) a částečně v Praze.Kitty,Nathaniel,Bartimaeus..to jsou hlavní aktéři příběhu,který vrcholí ve třetím dílu zvaném Ptolemaiova brána.Težko se vypráví nepopsatelné,to se musí prožít!Bartimaeus,džin střední úrovně,bytost schopná brát na sebe jakoukoliv podobu,někdy drzá a odmlouvavá,ale i věrná,ochotná na slovo poslouchat,občas nadmíru svých sil využívaná.. velmi známá svým typickým „suchým “ humorem a hlavně nesnášející dlouhý pobyt v ocelové míse plné polévky 😉
