Také jsem vám slíbila napsat o filmu, na kterém jsme byli včera s bráchou a mamkou v kině. Šli jsme tam tedy hlavně kvůli bráchovi, aby se odreagoval před přijímačkovým maratonem, který mu dneska začíná. Zpočátku jsem neměla ani tušení, na co že to jdem. Musím říct, že brácha vybral dobře. A to už je něco. On je sice odborník na filmy, ale mám tu zkušenost, že pokaždé, když něco vybere, mně se to nelíbí- kvůli násilí, krvi, přílišné vědeckosti aj.
Žádný jiný film z gulagu jsem snad nikdy neviděla. Z koncentračních táborů ano, ale toto je trochu něco jiného. I když nemalé shody tam byly. Tak například v hladu, rivalitě mezi vězni, těžké práci, krutí dozorci. Tou Sibiří to ale mělo jiný náboj. Na Sibiři nemáte kam utéci, příroda je vaším vězením, když se vám to náhodou podaří, každý, koho potkáte, vás nabonzuje. Protože za to dostane tučnou odměnu. Přesto se to ale skupince šesti lidí podaří. Mezi nimi je i Polák Janusz, dobrosrdečný a odvážný muž, jenž se dostal na Sibiř kvůli své manželce. Ta po krutém mučení totiž vyzradila, že Janusz je nepřítel režimu.
Každá postava ve skupince je nečím zajímavá, ať už sám Janusz, tak zloděj, kterému důveřují a kterého potřebují, protože má jako jediný u sebe nůž, Rus Valka, mlčenlivý Američan Mr Smith, Polák Tamasz, který má neuvěřitelný výtvarný talent a šeroslepý muž(nevzpomínám si na jméno), který umírá ve skupině jako první. Na cestě potkají Irenu. Říká, že je Polka, jejíž rodinu zabili. Skupinka ji nechce vzít s sebou, myslí si, že by byla přítež, nedůveřují jí. Nakonec ji jeden z nich přivádí.. zrovna k ulovenému zvířeti. Irena se s nimi vydává na cestu. Pan Smith pozná, že všem lže o své minulosti, ale ne moc, jen si to trochu víc přibarvila, aby se nad ní slitovali a vzali ji s sebou. Valka je k Ireně dost nedůvěřivý, Pan Smith začíná vnímat Irenu jako by to byla jeho dcera, Irena se o něj stará.. a vůbec se všemi se hodně baví a ze všech také ledaco vytáhne. Tak se třeba dozví, že pan Smith měl syna, ale že mu ho v sedmnácti zastřelili. A také zjistí, proč je na Sibiři i Janusz.
Krajina se střídá, ze sněhobílé se stává zelená, překračují jezero Bajkal, dostávají se na mongolské hranice..i tady je komunismus.. minou zničený budhistický chrám…jdou dál… žlutá.. písčitá krajina..jdou pouští. Musejí se potýkat s nedostatkem vody, jaká radost to je, když narazí na pramen. Bohužel se musí brzo vydat dál.. nikdo neví, kde bude další. Dlouho není.. Irena je vyčerpaná, jeden z mužů ji nese v náručí. Až jednou mu řekne, aby ji pustil.. A Irena umře..nevydrží tu dehydrataci. Stejně tak ostatní jsou na pokraji sil, mají fata morgánu, nastane chvíle, kdy i pan Smith to chce vzdát. Jenže Janusz mu dodá sil, řekne, že musí dojít do cíle, chce vidět svou ženu a odpustit jí, stejně tak pan Smith by měl jet zpět do Ameriky.. synovi už sice odpustit nemůže, ale může se alespoň vrátit do jeho i své rodné vlasti. A tak dorazí do Tibetu, vyčerpaní, ale plni euforie, že to zvládli. Pan Smith se vydá už sám směr Čína, kde už má své kontakty na známé, ostatní-zbyli už jen tři(včetně Janusze) vyráží na cestu do Indie přes Himaláje. Nechce se jim čekat, až poleví období sněhu, ale i tak to zvládnou ve zdraví překonat.
Zajímavé je, že film končí tím, že uplny spoustu let.. a Janusz se nemůže do svého Polska vrátit, je zde opět u moci komunismus, a tak se vrací domů až v roce 1989. Končí to tak, že jeho žena ho čeká doma na pohovce.. čili dost nepravděpodobě.
Ano, pak jsme se ještě dost dlouho dohadovali, jestli se to opravdu tak stalo. Na internetu jsem si našla, že film byl natočen podle skutečné události. Ale jestli JAnuszova žena opravdu tolik let na něj čekala, to bych též neřekla. Veřím ale, že jistá fakta mohou být reálná. Celou pravdu ví asi jen Slawomir Rawicz, na jehož pamětech je film založen.
Také se mi líbilo, jak Janusz určoval vždycky světové strany- cestu, kudy jít. Používal k tomu šišku a klacek. A taky stín. Taky bych se to chtěla někdy naučit. A hudba k filmu báječná.. Za povšimnutí stojí také jazyková různorodost.