Tenhle seriál miluju. Je to seriál mého dětství. Smála jsem se mu tehdá a směji se mu i dnes. Navíc hodně podporuje fantazii, zvláště při Ládínkových výpravách do vesmíru.
Ježíšek věděl, že mám Smolíkovi ráda, i mí blízcí si je v dřívějších dobách oblíbili, a tak nám přinesl vstupenky do divadla Studio dva na jejich představení. Poprvé jsme tak mohli spatřit živé Smolíky. V publiku bylo hodně dětí, líbilo se mi, že je herci zapojovali do děje, např. děti se podílely na tvorbě hvězdné oblohy. Pro divadelní představení byl vybrán jeden díl, kdy Gábina a Pepa slaví 25. výročí svatby. Ládínek, Týna, Žofka, Zoro a dokonce i soused Halíř jim chtějí popřát. Jenže se to všechno celé nějak zvrhne a místo toho omylem odletí v raketě ze střechy domu na jinou planetu. Na planetě potkávají své dvojníky, kteří nejsou od těch pravých Smolíků na první pohled k nerozeznání… má to jen 2 háčky..ti nepraví nemají nikdy hlad, protože se živí vzduchem, musí se dofukovat..a nepůsobí na ně síla gravitace…
Nejzajímavější objev pro mě byl to, že Gábina nosí ve svém účesu tvrdou housku.
A velmi se mi líbilo, že na konci herci zpívali znělku Smolíků i v maďarském originále. Opravdu velká poklona. Byl to pro mě báječný kulturní zážitek.
Znělku v češtině jsem našla na internetu paradoxně v hodně bídné kvalitě, tak sem dávám tu originální. Pro ty, co Smolíky neznají, to může být těžké, ale pro ty, kteří je znají, maďarština určitě nedělá problémy. Mně se text v češtině automaticky přehrává v hlavě, už jsem tu písničku slyšela milionkrát. 🙂
a fotka se Smolíkovými 🙂
