Tuhle básničku jsem v dětsví milovala, doteď si ji pamatuji. Vzpomněla jsem si na ni při návštěvě Pavlova blogu. Autor básničky je Zdeněk Kriebel.
Ptám se, ptám se, pampeliško
Už si vrabci koupou bříško, už se káča točí,
kde jsi byla pampeliško, od čeho máš oči?
kde jsi byla pampeliško, od čeho máš oči?
Od slunce, od zlata! Jak jsem se tam zahleděla,
hned jsem byla zlatá celá jako housata.
hned jsem byla zlatá celá jako housata.
Pampelišky, povězte mi, podruhé se ptám:
Čím otvírá slunko zemi, kudy pouští jaro k nám?
Čím otvírá slunko zemi, kudy pouští jaro k nám?
Žežulky si povídají, že jsou vrátka v jednom háji,
ke vrátkům je zlatý klíč, petr-petr-petrklíč.
ke vrátkům je zlatý klíč, petr-petr-petrklíč.
Jsem líná sejít dolů, takže je to foceno ze sedmého patra, proto tak „kvalita“ 🙂