Tušila jsem, že to bude silné, ale tak podařený film jsem nečekala. Ještě několik hodin po skončení filmu jsem se otřepávala.
Film začal poněkud ne/tradičně, první scéna byl samozřejmě sex. Což mě trochu překvapilo, na Lidice se mi to prostě nehodilo. Ale za chvíli divákovi bylo objasněno, proč ona scéna do filmu byla zakomponována. Bez ní by se ztratila podstatná část příběhu. Hlavní postavou filmu je František Šíma, který právě podvede svoji manželku s jinou ženou. To mu neodpustí jeho syn, který ho na veřejnosti slovně i fyzicky napadne. František, který má v ruce zrovna nůž na dort, neovládne se a vrazí ten nůž do svého syna. Stane se tak vrahem. Jde sedět. Asi tři roky si ve vězení pobude, už už má sepsanou žádost o zkrácení trestu.. se všemi podpisy.. jenže desátého června se to právě stane.. vesnice je obklíčena, následně jsou všichni vyvlečeni ven..a listina se ztratí někde v tom zmatku.
Strašné to muselo být pro Františka, když nevěděl, co se stalo s jeho blízkými. Nic se do svého odchodu z vězení nedověděl, rádio, které měli v dílně ve vězení, bylo rozbito, a jeho spoluvězeň to před ním tajil.. měl strach, aby si potom nehodil mašli. A pak.. když přišel po roce na místo, kde stály Lidice, muselo to být taky děsné, to si nedokáže asi nikdo z nás představit. Musel mít hodně sebeovládání, vůbec bych se nedivila, kdyby si sám sobě něco neudělal. Paradox byl, že rok po vypálení Lidic po něm už nikdo nepátral a sám gestapák mu řekl, že tahle událost je už pasé.. a že by je to stálo spoustu papírování ho zabít.. „Myslím, že atentát na Heydricha bylo nejlepší, co mohli udělat. “ “ No a co? Já si to myslim taky!“
Kdo se ale z toho ze všeho pomátl.. a já se mu vůbec nedivím, byl strážník, který tomu všemu musel bezmocně přihlížet. Buď musel přijmout, co mu gestapáci nařídili, nebo zemřít. Viděl umírat lidické muže, vypalování vesnice, i týrání dalších podezřelých, převzal „odměnu“ za vypátrání stop, tak dlouho se smrti vyhýbal, ale nakonec se po válce zastřelil.
Dalším paradoxem bylo, že obě rivalky- podvedená manželka i Františkova milenka se v koncentračním táboře vzájemně podporovaly a pomáhaly si. Vrátila se ale jen jedna- ta milenka. Další strašný paradox, věc, kdy si normální člověk rve vlasy, ale zřejmě pravdivý, bylo to, že o Františka-jako jediného přeživšího muže z Lidic, se po válce nikdo nezajímal, ba mu doporučili, aby se uklidil do ústraní. Nepochopitelné! O tom, že jeden člověk- muž přežil, protože byl ve vězení, se dozvěděl svět teprve nedávno. Minulý režim to prý dosti tajil.
Jako druhý.. takový postranní příběh, který je ale zároveň klíčový, je tu aféra s dopisem, který pošle jistý Václav Fiala Aničce, která je do Václava tak trochu zamilovaná. Jenže Václav je ženatý a nechce Aničku vodit za nos. To je to, co jí chce jaksi sdělit, nebo naznačit.. že už se víckrát neuvidí.. Jenže dopis je napsán tak nešťastně, že se stane podezřelým Aniččinýmu šéfovi, který ho tajně otevře a následně pošle na gestapo. Dopis ale Němcům nestačí, a tak musí hledat další „důkaz“. Stane se jím vysílačka, kterou ale předem nastraží .. snad do Horákova statku, nebo kam? Tohle tam taky bylo dost zachyceno.. hnus.
Jistě by vás zajímal taky nejsilnější moment celého filmu.. Bylo jich několik, vlastně celé promítání jsme byla velmi napjatá, ale především jeden okamžik se mi vryl do paměti. A to když chlapi, mládenci, starci, ba i ještě snad skoro děti byli namačkáni v Horákově statku, postupně je vodili ven a snad po pěti, když se seřadili do řady, do nich stříleli. Z pohledu Františkova druhého syna, který na popravu šel také s ostatními, jsem vnímala tu děsivou atmosféru. Ticho, vzduch by se dal krájet, jen ty společné výstřely v určitých okamžicích. Co se jim asi honilo v hlavách, když šli na smrt? Na co člověk myslí v posledních vteřinách života, když ví, že to jsou jeho poslední? … a oni to dobře věděli. Vždyť za nimi leželi už další postřílení muži z vesnice..padali přes sebe navzájem. V poslední chvíli se sousední muž chytl Františkova syna za ruku. A pevně ji stiskl. Po výstřelu stisk povolil, ruce se pustily, ale věřím, že tenhle stisk mohl být pro oba malinkatým povzbuzením.. jistotou..že je někdo při vás, a že do té hrůzy, do toho neznáma, které je, a nebo taky není, nepůjdete sami.