V sobotu jsme zašli s mým milým do Mořského světa. Darovala jsem mu už dříve voucher, který byl platný do konce února, a tak jsme přišli za pět dvanáct. Tehdy jsem si myslela, že to bude úžasný dárek, protože oba jsme strávili několikrát léto u moře s Mořským koníkem. To jsme seještě vzájemně neznali. Až poté, co jsme vkročili do sálu, jsem tak trochu znejistěla, protože mi Ondra rovněž říkal, že nejí mořské plody a živočichy. Zde ale byli všichni tvorové živí, tak jsem doufala, že mu tu nebudou vadit.
Areál nebyl až tak veliký, jak jsem si představovala. Ve srovnání s jinými Mořskými světy ve světě byl celkem malý. Nakonec jsme ale zůstali v Mořském světě až do zavíračky a k několika akváriím jsme se vrátili. Hrozně rychle nám to uteklo. Věřím, že i mému milému se tu líbilo, i když prý přijít blíž k některým akváriím pro něj byla zkouška odvahy. ,-)
Nejvíc ze všeho mě zaujal tento živočich. Jako kdyby pocházel z nějakého sci-fi filmu. Je to ostrorep americký. Pozorovali jsme ho, jak se snaží vylézt po stěně, jak se překlápí a hnedka se snaží dostat zpět na nohy. Pomáhá si tím bodcem vzadu. Trochu mi připomíná oživlou vojenskou helmu nebo tank.
Ano, i hvězdice tam měli. Chtěla bych někdy vidět hvězdici jíst. Prý vyvrhnou žaludek mimo tělo a tráví mimotělně. Stejně tak musí být zajímavé pozorovat, jak se rozmnožuje. Prý stačí, když jí nějaký predátor usekne část těla. Ta sama doroste a i ze samotného paprsku hvězdice se stane nový tvor- vlastně její dvojník.
Zde vidíte dva sumýše. Jeden vypadá jako kámen a ten druhý jako modrý květináč s červeným keříkem. Netušila jsem, že toto je také zvíře!!!
Ježek, kterému svítily modře body na těle a uprostřed zářil jeden oranžově. Jako noční obloha. Klidně bych se na něj vydržela dívat hodinu, i kdyby se nehýbal.
To jsem já aneb bodlok žlutý. 🙂
A to jsme my dva spolu- bodlok žlutý a bodlok pestrý. Bodlok pestrý je vlastně Dory, sklerotická ryba z Hledá se Nemo. ,-)
Mořský svět je báječná podívaná pro děti dospělé. Někteří tvorové mě překvapili svými tvary a svými barvami. Je úžasné si občas připomenout, jaké dokáže příroda dělat divy. Některé rybky mě i inspirovaly. Třeba se k nim ještě někdy vrátím, až budu psát nějaký příběh.
U vchodu jsme četli, že tu mají mít vrak nějaké lodi jménem Bounty. Ale nic takového jsme tam neviděli. Šla jsem se tedy zeptat paní na pokladně. Ta mi řekla, že ho tu měli, ale že se jim rozpadnul. A tak ho museli dát pryč.
Nakonec jsme si oba postupně vlezli do akvárka s vybouleným otvorem, skrz který jste se mohli dívat na ryby. Měli jste tak vlastně pocit, že jste sami ryba a lidi vás pozorují přes sklo. Vyfotila jsem takto svého O., ta fotka je hodně zvláštní. Sem ji dávat nebudu, to bych mu neudělala, ale určitě si ji ponechám někde na očích a v paměti mobilu.