Rubrika: Kočka na každý den

To byl ale zvláštní den. Takový od všeho něco. Jednou jsem si připadala jako největší blbec, jenže to nebylo způsoběno mou nevědomostí, nýbrž tím, že jsem ještě napůl spala. Konverzace jsem dnes měla rovnou dvě-jednu v angličtině, jednu v němčině…

Je neskutečné, jak může pouze jeden jediný den zamíchat s vašimi kartami..možná i na příští půl rok dopředu.! Celý den žiju v očekávání, napětí a nejistotě. Cítím to v sobě.. jako když jsou mravenci neklidní před bouřkou, či když se v blízkosti…

Náhodou jsem otevřela složku na své flashce s názvem Dvojník a vybavily se mi časy, kdy jsme s holkama z gymplu běhaly po nocích pražskými uličkami a natáčely film. Kde jsou ty časy? Kam jsme se všechny rozutekly?

Jako na potvoru nefunguje…

Od včerejška jsem úplně mimo. Jako vyměněná. Určitě je to tou knihou. Je hodně zvláštní, nevím, nakolik je skutečností a nakolik výmyslem. Každopádně čím víc ji čtu, tím víc mě mění. Zatím jsem čím dál tím víc smutnější, snad se to zlomí. Jako…

Přišla jsem na jednu věc. Je lepší rozdělit si svůj velký cíl do menších, a pak to jde snadněji. A časem se dostanete až na konec. Aspoň tak se mi to dnes daří. Třeba v plavání.. nikdy bych neuvěřila, že za hodinu dám osmdesát bazénů.. ale když…

Není nic lepšího, než strávit sváteční den s přáteli v parku. Od rána až do brzkého odpoledne jsme chodili v průhonickém parku. Potkali jsme asi jen dva pejskaře, jinak jsme ho měli celý pro sebe. Cestou jsme stihli probrat s Honzou a se Zdeňkem…

Nestíhám, nestačím, musím se věnovat svému snu -plánu, takže mě pro dnešek omluvte. Nebude to moc dlouhé. Zítra vám to snad vynahradím. Není lepší způsob, jak se přivítat s Prahou, než si jít hned po příjezdu zaplavat. Plavky, brýle i ručník jsem…

Vrátila jsem se z Moraváku dočista uswingovaná. Byla to docela makačka. Hlavně když si J. pořád chtěl opakovat jeden prvek dokolečka dokola. Takové posilování to pro mě bylo. Hodně jsme se ale taky s různými tanečníky nasmáli. To když jsme si…

Mám nový stůl, je bílý, je vysoký, je menší a naprosto si ho užívám. Je to fakt něco úplně jiného než když píšete v posteli, nebo na kuchyňském stole, kde nemáte takové soukromí. Stůl je pro mě základ domova. Lidi se u něj schází, jedí a debatují…

Stěny naší místnosti tvoří lidé, nikoliv filozofie. Těmito slovy Williama Goldlinga končí kniha Volný pád do Podzemí. Ta knížka byla tak napínavá, od té doby, co jsem se probudila, ležím v posteli a čtu. S Willem a Elliot padám do hlubin propastí…