Rubrika: Kočka na každý den

Pracovat devět dní v jednom kuse za sebou je k zbláznění. Už mi ani nepřipadá, že existují i jiné dny než ty strávené v práci.

Těším se, až dneska zabouchnu dveře a 3 dny se neobjevím v oblasti Karlína. Až se nebudu muset chvíli vracet domů ve 23…

Dala jsem si za úkol roztřídit pořádně fotky z Gruzie, což je hrozná piplačka, když jsme fotili dvěma foťáky. Ke všemu se mi každou chvíli vypíná počítač, takže to jde fakt pomalu..pořád všechno znovu otevírat a zas odpojovat a zapojovat.

Nakonec…

Věděla jsem, že to přijde. Po každodenním plahočení, nošení a tahání jsem ulehla. A jsem vlastně ráda, mám aspoň čas udělat si pořádek ve věcech, mám větší čas na domlouvání, přijímání hovorů, protože mi pořád vždycky něco jinak uniká. Možná budu…

O jé, ty tam jsou roky, kdy jsem nemusela řešit žádné složitosti. Pořád je mi s podivem, že musím řešit věci, které normálně mají ba programu lidi po čtyřicítce, po padesátce, či v pozdním stáří. Bohužel je to ale třeba. Jak se rozhodnout? Čemu…

Hledala jsem na internetu rady, jak smířit dvě kočky a jak to udělat, aby si na sebe zvykly. Nejvíc mi pomohl tento <http://www.holidaycat.cz/12-pravidel-jak-seznamit-dve-kocky/> článek, ale pořád s tím bojujeme. Každou kočku držíme v jiné…

Nesmím se těšit, nesmím se těšit, prostě se vůbec netěším. Dva dny bez práce jsou fuč, strach z návštěvy zubaře je taky fuč, jen velký kráter mi zůstal v puse a nic víc. Nezbývá než škrtat a přetrpět osm dní v práci. Tabulka už je z víc jak z…

Nesnáším návraty a nesnáším, když musím přijet domů. Když se mi chce zůstat tam, kde jsem, kde se mi líbí. Co doma, když vás tam nikdo nečeká? Nikdo se nezeptá, jak jste se měli a co jste zažili. S nikým si nemůžu už vyprávět o tom, jaký ten výlet…

Jen jediný tvor mi nenadává, že zlobím, nevyčítá mi nic, neříká, že mám debilní přání, sny a nápady.

Dokáže mě vyslechnout a neargumentuje hned proti. Je potichu a přitom pořád vedle mě. Vnímá mě. Vrní mi do ucha a je při mě, když se probudím…

Dnes je to přesně rok. Rok, co jsem odjela na letiště, sbalila si Tvůj polorozbitý fialový kufr. Je to rok, co jsem se vydala na Krétu. Rok, co jsem Tě naposledy objala. A rok, co jsme se naposledy viděly. V tu dobu jsem tehdá netušila, že za rok…

A tak tu jen ležím, přede mnou hromada snů a plánů a knížek a vůbec žádná šance jich dosáhnout, je přečíst.

Silná to touha po vědění, po zhltání všech těch informací, ale síla a energie žádná. Vidina víkendu v nedohlednu. Víkend neexituje. Jen…