Teď o víkendu jsme navštívili Třebívlice s krásným nádražím a ještě krásnějším rančem, kde jsme si odpočinuli daleko od ruchu festivalu. Pravda, cíl naší cesty byl Jirkov u Chomutova, ale proč nespojit užitečné i s příjemným. Zavzpomínali jsme si na časy, kdy jsme na tuto malebnou vesnici narazili při našem putováním Českým středohořím. Tehdá jsme byli vděční za chladivou koupel na místním koupališti s dušemi od traktorových pneumatik místo nafukovacích kruhů. A vzhledem nádraží jsme byli stejně šokování jako teď. Proč takhle nevypadají všechna nádraží? V příštím životě budu bydlet v Třebívlicích.
Na festivalu jsme moc dlouho nepobyli. Neměli jsme ani vstupenky, ale vůbec nám to nevadilo. Hudba byla slyšet úplně všude. Vydali jsme se do mírného kopce k Ranči Pod Skálou.
Měli tam i zookoutek, do kterého jsme zašli hned po svačině.
Původně jsem si myslela, že ta kočka je tam jen nehybná dekorace.
Ale při bližším průzkumu jsme zjistili, že to je živý tvor.
Dala se dokonce i pohladit. 🙂
Moc se nám to tam líbilo. Nabízejí tam i ubytování v karavanech, ve stanech, a pak taky projížďky na koních.
Chtěli jsme se potom ještě podívat na židovský hřbitov. V dáli před námi jsme zahlédli na špici hrad Házmburk.
Prošli jsme mezi vinicemi.
Ale bohužel hřbitov se nachází nyní za plotem na soukromém pozemku. Nemůže se k němu nikdo dostat. 🙁
Pamatuju si, že jsme během putování po Českém středohoří posílali fotku z vinice a spousta lidí se nechala napálit, že jsme na jižní Moravě. 😀 Přitom České středohoří je vinic plné a víno tu má tradici víc než 1000 let.
Byl to moc fajn výlet a věřím, že někdy bude příležitost projet se i po Švestkové dráze, která je pro tuto oblast tak typická. Jízda Švestkovou dráhou má totiž šmrnc. ,-)