Červen je ve znamení práce. Myslím tím práci na počítači, po dlouhé době mám v hodinách náskok. Je to tím, že zkouším nové věci a zvažuji nové možnosti, jak dál. Tak snad udělám aspoň malý pokrok ve virtuálním světě, když v reálném je to bída. Zahrada je zplundrovaná, ale bohužel není v mých silách ji napravit. Štve mě, že mi chybí fyzická síla, parťák, pomocník a pokaždé, když se na to podívám, je mi do pláče. V hlavě mám jasnou představu, jak bych chtěla, aby to tu vypadalo, ale momentálně není nikdo, kdo by mi fyzicky pomohl. Nemá smysl to tu dál rozepisovat, protože psaním se stejně nic nezmění, nic se nikam neposune.
Venku byla taková zima, že jsme skoro rozmýšleli zapnout kotel, ale teď hlásí zase velká vedra, tak jsem zvědavá, jak to bude. Zatím mi připadá, že je spíš podzim než začátek léta. Koupila jsem jahody a teď je zpracovávám. Marmelády jsem nakonec nedělala, ale udělala jsem zmrzliny, tříšť, kapsičky, koktejly a jahodový štrůdl s pudinkem. Hledám nové recepty a experimentuju se surovinami, které zrovna máme doma. Včera jsem dělala bramborové šišky. Naposledy jsem je jedla asi ve školce, pak mi je nikdo nikdy nedělal. Dala jsem si je se strohankou a s cukrem a máslem a moc jsem si pochutnala. Pro dceru jsem udělala bezcukrovou variantu. Chtěla bych vyrazit někam na třešně, nejlépe otrhat nějakou třešeň, kde to nikomu nevadí. Tak snad budu mít štěstí. Třešňové koktejly jsou taky výborné. Aspoň že se mi podařilo udělat bezinkový sirup, ten dělám každý rok a letos ty bezinky vykvetly celkem pozdě.
Poslední noci se mi zdálo o zimě. O tom, jak se probudím a za okny je sníh. Asi je to tím, že jak jsem starší, tak mám zimu víc ráda než léto. V létě je buď neskutečné vedro, nebo chladno a deštivo. Málokdy je tak akorát příjemně. Mám ráda sníh, jak je bílý a jak přikryje všechen nepořád a všechny nedostatky. 😀
