Končí listopad, měsíc velkých pokroků. Můj milý má dnes svátek, ale vím, že je to pro něj dost smutný den, protože mu odešel jeden z jeho velmi blízkých lidí. Od včerejška máme doma teplíčko a je to pecka! Našla jsem při hrabání v garáži šiškový věnec, tak jsem ho předělala na adventní. Aspoň nám neopadá! Byli jsme se včera podívat na rozsvícení stromečků na návsi. Sešla se tam snad celá vesnice a u svařáku, horkého moštu, řízečků, vdolečků a koláče jsme povídali skoro dvě hodiny. Pak jsem na chvilku skočila k D. se ohřát a probrat novinky. Došli za námi naši mužové i s kluky a naší holčičkou, tak jsme se rozloučili no a doma už na nás čekalo teplíčko. Šli jsme spát už ve 21 hodin, byli jsme dost utahaní, protože ten den byl dost náročný a hlavně to byly šílený nervy. Na plavání jsme nešli, protože naše holčička je nachlazená, tak jsem to nechtěla víc pokoušet. Ani bychom to nestihli.
Snad už to nehorší máme za sebou a teď se jen budem učit, jak ovládat kotel. Naštěstí většinu věcí si dělá sám, což je báječný, protože před pár lety jsme museli lítat do kotelny každou hodinu a měli jsme strašnou spotřebu dřeva a uhlí. Teď je to jiné. Hopsalka včera nakoukla ven a začala couvat. Škoda, že jsem ji u toho neviděla, prý to bylo hrozně vtipné. Musíme pořídit do kuchyně nějakou ohrádku pro naši holčičku, protože jediné bezpečné místo, kde může teď být bez dozoru, je postýlka, ale tam přes den řve. Takže nic neudělám, přitom mám práce nad hlavu. Tenhle měsíc jsem pořád řešila, zda třídit fotky, nebo dělat němčinu, tak jsem němčině moc nedala, protože bych ráda fotky nechala vyvolat do Vánoc. Už se blížím ke konci vybírání, ale je to hodně časově náročné. Potřebovala bych být čilá i večer, ale většinou jdu spát společně s naší kočičkou, tak si jen v posteli řeknu, že jsem zas nic neudělala. :-/ Aspoň jsem se dokopala tento měsíc a začala jsem cvičit pravidelně jógové cviky na záda. Sice to není taková relaxace, protože mě pořád někdo ošahává, tahá a přelejzá, ale pořád lepší než nic.
