Konec května a taková zima. Připadá mi, jako by byl spíš březen, nebo začátek dubna. Dneska jsme zažily aprílové počasí. Chytla nás první letošní bouřka, ale naštěstí nás smáčely jen první kapky deště. Kéž by už bylo už teplíčko. Napořád! Nemusí být pařáky, ale stačí takové teplo, abych nemusela na noc přitápět. Což o to, my dospěláci bychom to i tak zvládli, ale drobotina by to mohla odnést pěkným nachlazením. Již brzy nás čeká závod. Zkoušela jsem v pátek běhat s kočárem a další den mě bolelo úplně všechno, jak kdybych běžela patnáct kilometrů a ne jen dva. Navíc mě rozbolel kotník. Snad to dáme, nebude to naštěstí dlouhá štreka. Byla jsem jednou plavat, jinak žádné další sportovní výkony nebyly na obzoru. A i to plavání byl teda zezačátku dost nepříjemný zážitek. Až vířivka všechny špatné pocity nakonec zahojila. 😀 Chtěla bych se strašně moc hýbat a sportovat, ale nejde to. Veškerou zbývající energii dávám do své práce, kterou se snažím dělat, kdy se dá. Konkrétně tedy když je ticho. A cvičit sama doma mě nebaví, nehledě na to, že když se o něco takového pokouším, tak je řev. A to se prostě blbě cvičí a na něco koncentruje. Ale jsem ráda, že jsme se i letos zúčastnili Noci kostelů, že jsme šli opět na to samé místo, že jsme si poslechli dokonce kousek koncertu a popovídali s milými lidmi. Ani se mi nechce příští rok chodit někam jinam. Už se to stává tradicí, že chodíme pokaždé do jednoho a toho samého kostela. 🙂
