Včera k nám konečně přiběhla odpoledne Hopsalka. Měla takovou radost, když se ke mně rozběhla a já se k ní natáhla, že mi vlepila pusinku. 😀 Ani jsem se nenadála. Haha, doufám jen, že předtím nejedla nějakou myš. Bylo to tak roztomilé, jak se lísala a otírala a nechala se dloooooooouho drbat v trávě. Zvířata nic nepředstírají. Nepřetvařují se jako člověk. Nechlubí se. Nic po vás nevyžadují. Teda kromě jídla občas… Prostě jsou. Jsou tu pro vás a když je omrzíte, tak odejdou. Proč jsem se raději nenarodila jako zvíře? Život by byl určitě mnohem jednodušší.
