Putování po Českém středohoří se pomalu, ale jistě stává naší každoroční tradicí. Tentokrát nás nejvíc asi překvapil hrad Kalich. Nečekali jsme, že bude tak veliký a že z něj bude tak báječný výhled. Jakmile jsem to tu spatřila, zatoužila jsem si sednout s vínkem v ruce na lavičku a pozorovat západ slunce. A jako zázrakem se mi to splnilo…..po necelých dvou hodinách jsme se sem vrátili a vychutnávali si plnými doušky ten okamžik. Zpocení jak psi, ale šťastní, že nám ten západ slunce neutekl. Vím, že fajnšmekři by řekli, že jsme hrozní, když pijeme to víno z kelímků, ale byli jsme za ně rádi. Ostatně kdo by chtěl tahat ke všem těm krámům v krosně ještě skleničky. Víno chutnalo báječně, i když nebylo místní. Miluju České středohoří. Byla pro nás čest tu zůstat přes noc až do rána. Ze všech nocí, co jsem letos spala pod širákem, byla tato zatím nejhezčí. 🙂
